Dokumenty
Obrázky
Videá
Fórum
 
 

Socialismus a komunismus


Socialismus a komunismus

V terminologii Marxe a Engelse jsou termíny socialismus a komunismus synonyma. Užívali alternativně jeden nebo druhý, aniž by mezi nimi rozlišovali. To v praxi platilo i pro všechny marxistické skupiny a sekty až do roku 1917. Marxistické politické strany, které braly Komunistický manifest jako neměnný základ pro své doktríny, si dávaly do svých názvů, že jsou socialistické strany. Nejvlivnější a největší z těchto stran, strana Německá, přijala název Sociálně Demokratická strana. V Itálii, Francii a dalších zemích, v nichž marxistické strany hrály roli v politickém životě již před rokem 1917, termín socialismus předcházel termínu komunismus. Žádný významný marxista se před rokem 1917 nenamáhal rozlišovat mezi komunismem a socialismem.

V Kritice Gothajského programu německé Sociálně demokratické strany v roce 1875 Marx rozlišil mezi dřívější (nižší) a pozdější (vyšší) fází budoucí komunistické společnosti. Ovšem nevyhradil vyšší fázi název komunismus a nenazval nižší fázi socialismem odlišným od komunismu.

Jedním ze základních dogmat marxismu je, že socialismus nastane "s neodvratností přírodního zákona." Kapitalistická produkce vytvoří svou vlastní negaci a vznikne socialistický systém veřejného vlastnictví výrobních prostředků. Tento proces "nastane skrze působení inherentních zákonů kapitalistické výroby."[1] Nastane nezávisle na vůli lidí.[2] Pro lidi je nemožné ho urychlit, oddálit nebo pozdržet. "Žádný společenský systém nikdy nezmizí dříve, než se v něm plně rozvinou všechny výrobní síly, pro jejichž rozvinutí je prostor a nové vyšší metody produkce se neobjeví dříve, než se zrodí materiální podmínky pro jejich existenci v lůnu předchozí společnosti."[3]

Tato doktrína je samozřejmě v rozporu s Marxovými vlastními politickými aktivitami a s učením, které bylo předkládáno jako ospravedlnění těchto aktivit. Marx se snažil zorganizovat politickou stranu, která by prostřednictvím revoluce a občanské války dosáhla přechodu od kapitalismu k socialismu. Charakteristickou vlastností těchto stran, které vznikaly podle jeho vzoru, bylo, že se hlásily k doktríně násilné akce. Jejich cílem bylo vyvolat povstání, nastolit diktaturu proletariátu a nemilosrdně vyhubit všechny příslušníky buržoazie. Činy pařížských komunardů v roce 1871 byly předkládány jako dokonalý model pro takovou občanskou válku. Pařížské povstání samozřejmě žalostně selhalo, ale od rozsáhlejší revoluce byl očekáván úspěch.[4]

Výsledná taktika, přijatá západními socialistickými stranami v různých zemích, se nakonec odchýlila od obou protikladných variant učení Karla Marxe. Nevložily svou důvěru v nevyhnutelnost příchodu socialismu ani v úspěch revolučního povstání. Přijaly metody parlamentní demokracie. Sbíraly hlasy ve volebních kampaních a vysílaly své zástupce do parlamentních komor. "Zdegenerovaly" v demokratické strany a v parlamentech si počínaly stejně, jako ostatní opoziční strany. Příležitostně uzavíraly dohody s jinými stranami a jejich zástupci zasedli ve vládních křeslech. Po Světové válce se socialistické strany staly dominantními v mnoha parlamentech. V některých zemích vládly samy, v jiných vládly v koalici s "buržoazními" stranami.

Je pravdou, že tito domestikovaní socialisté se nikdy ve své rétorice nepřestali hlásit k principům ortodoxního marxismu. Znovu a znovu opakovali, že příchod socialismu je nevyhnutelný. Zdůrazňovali vlastní inherentně revoluční charakter. Nic je nerozzuřilo více, než když si někdo troufl zpochybnit jejich pevné revoluční přesvědčení. Ovšem ve skutečnosti byli parlamentními stranami stejnými, jako ostatní parlamentní strany.

Z ortodoxně marxistického úhlu pohledu, jak byl vyjádřen v pozdějších pracích Marxe a Engelse (nikoliv ještě v Komunistickém manifestu), jsou všechna opatření zaměřená na omezení, regulaci a vylepšení kapitalismu "buržoazně-reformistickým" nesmyslem, který plyne z neznalosti imanentních zákonů vývoje kapitalismu. Skutečný socialista by neměl klást překážky kapitalistickému rozvoji. Pouze tehdy, až kapitalismus dosáhne úplné dospělosti, může vzniknout socialismus. Není pouze marné, ale přímo škodlivé zájmům proletářské třídy uchylovat se k takovým opatřením. Dokonce ani odborové hnutí není adekvátním prostředkem pro zlepšení podmínek pracujících.[5] Marx nevěřil, že by intervencionismus mohl prospět masám. Vehementně odmítal ideu, že taková opatření, jako zákonné minimální mzdy, cenové stropy, omezení úrokových měr, sociální zabezpečení a tak dále, jsou předběžné kroky směrem k socialismu. Jeho cílem bylo radikální zrušení mzdového systému, což by bylo možné jen ve vyšším stádiu komunismu. Sarkasticky se vysmíval nápadům zrušit "komoditní charakter" nájemné práce v rámci kapitalistické společnosti prostřednictvím zákoníků práce.

Ovšem socialistické strany působící v Evropských zemích se doslova oddaly intervencionismu ve stylu Sozialpolitik Císařského Německa a Amerického New Dealu. Právě na tuto politiku zaměřil svůj útok Gerges Sorel a syndikalismus. Sorel, plachý intelektuál buržoazního původu, kritizoval "degeneraci" socialistických stran, z níž obviňoval jejich penetraci buržoazními intelektuály. Přál si vidět obnoveného ducha bezohledné agresivity, který je inherentní masám a kterého by bylo potřeba vysvobodit od vůdcovství zbabělých intelektuálů. Sorel si přál vidět bouři. Propagoval action directe, tj. atentáty, sabotáže a generální stávky, jako předstupeň velké revoluce.

Sorel měl úspěch většinou mezi snobskými a línými intelektuály a dědici bohatých podnikatelů. Nepodařilo se mu znatelně hnout s masami. Pro socialistické strany v západní a střední Evropě byla jeho kritika stěží více, než drobným obtěžováním. Jeho historická důležitost spočívá především v tom, jakou roli sehrály jeho ideje ve vývoji ruského bolševismu a italského fašismu.

Abychom porozuměli mentalitě bolševiků, tak se musíme znovu vrátit k Marxovým dogmatům. Marx byl přesvědčen, že kapitalismus je stádium historie, které není omezeno jen na pokročilé země. Kapitalismus má tendenci přeměnit všechny kouty světa na kapitalistická místa. Buržoazie přinutila všechny národy stát se kapitalistickými národy. Až udeří poslední hodina kapitalismu, tak celý svět se bude nacházet ve stejné vývojové fázi dospělého kapitalismu připraveného na přechod k socialismu. Socialismus se vynoří všude ve stejnou dobu ve všech částech světa.

Marx se v tomto mýlil stejně, jako se mýlil ve svých ostatních tvrzeních.Dnes ani marxisté nemohou popřít, že stále existují ohromné rozdíly v míře rozvinutosti kapitalismu mezi jednotlivými zeměmi. Existuje mnoho zemí, které musí být z úhlu pohledu marxistické interpretace dějin popsány jako předkapitalistické. V těchto zemích si ještě buržoazie nevydobyla vládnoucí pozici a ještě nenastala historická fáze kapitalismu, která je nutným předpokladem objevení se socialismu. Tyto země tudíž musí nejprve završit své "buržoazní revoluce" a musí projít všemi fázemi kapitalistického vývoje, než bude aktuální otázka jejich přeměny na socialistické země. Jedinou politikou, kterou by měli marxisté uplatňovat vůči těmto zemím, je bezpodmínečná podpora buržoazie, nejprve jejího převzetí moci a poté jejího kapitalistického podnikání. Marxistická strana může být po dlouhou dobu v úloze služebnice buržoazního liberalismu. Právě toto je úkol, který by konzistentně aplikovaný historický materialismus přiřkl ruským marxistům. Měli potichu čekat, než kapitalismus v jejich zemi dozraje k socialismu.

Ruští marxisté ale nečekali. Místo toho vynalezli novou modifikaci marxismu, podle které je možné přeskočit jednu fázi historického vývoje. Zavřeli oči před faktem, že tato doktrína nebyla ani tak modifikací marxismu, jako popřením posledních zbytků, které z něj zůstávaly. Byl to nezastřený návrat k předmarxistickému a anti-marxistickému učení, že člověk má svobodu zavést socialismus kdykoliv, když tento systém bude považovat pro sebe za výhodnější. Zcela to popřelo veškerou mystiku dialektického materialismu a údajného Marxova nezměnitelného zákona lidského hospodářského vývoje.

Když se takto vysvobodili ze spárů marxistického determinismu, rozhodovali se ruští marxisté o tom, jaká taktika bude nejvhodnější pro zavedení socialismu v jejich zemi. Již se netrápili ekonomickými otázkami. Již nedumali o tom, kdy nastane ten správný čas. Měli před sebou pouze jeden jediný úkol zmocnit se vlády.

Jedna skupina tvrdila, že trvalý úspěch lze očekávat jen tehdy, když získají podporu dostatečného počtu lidí, ačkoliv nikoli nutně většiny. Druhé skupině se nezamlouvala taková časově náročná procedura. Navrhla jeden smělý úder. Malá skupina fanatiků může být zorganizována jako předvoj revoluce. Přísná disciplína a bezpodmínečná poslušnost vůdci mají být vlastnostmi těchto profesionálních revolucionářů, kteří provedou překvapivý útok. Svrhnou carskou vládu a pak budou vládnout zemi tradiční metodou carské ochranky.

Názvy těchto dvou skupin Bolševici (většinoví) a Menševici (menšinoví) se odkazují k hlasování na sjezdu ruské Sociální demokracie v roce 1903, kde se diskutovalo o této otázce taktiky. Jediným rozdílem mezi těmito dvěma skupinami byla právě otázka taktických metod. Obě se shodovaly na konečném cíli: socialismu.

Obě sekty se snažily ospravedlnit svůj úhel pohledu citacemi pasáží z Marxe a Engelse. To je samozřejmě marxistickým zvykem. Obě také byly schopny objevit v posvátných knihách části, které potvrzovaly jejich vlastní názor.

Vůdce bolševiků Lenin znal své krajany mnohem lépe než jeho vyzyvatel a vůdce menševiků Plechanov. Na rozdíl od Plechanova neudělal tu chybu, že by na Rusy aplikoval standardy západních národů. Pamatoval si, jak dvě cizinky byly jednoduše schopny zmocnit se nejvyšší moci a v poklidu vládnout Rusku celý život. Byl si vědom faktu, že metody carské tajné policie byly úspěšné a byl si jist, že je může ještě podstatně vylepšit. Byl bezohledný člověk a věděl, že Rusové nenajdou odvahu postavit se útlaku. Stejně jako Cromwell, Robespierre a Napoleon byl i on ambiciózním uzurpátorem a plně rozuměl tomu, že velká většina lidí postrádá revolučního ducha. Autokracie Romanovců byla u konce s dechem, protože nešťastný Mikuláš II byl slaboch. Socialistický právník Kerenský selhal, protože byl až příliš oddán principům parlamentní vlády. Lenin uspěl, protože mu nikdy nešlo o nic jiného, než zavedení vlastní diktatury. A Rusové toužili po diktátorovi, nástupci Ivana Hrozného.

Vláda Mikuláše II nebyla ukončena skutečným revolučním vystoupením. Zkolabovala kvůli neúspěchům na bojištích. Výsledkem byla anarchie, kterou Kerenský nedokázal zvládnout. Malá bojůvka na ulicích Petrohradu svrhla Kerenského. Krátce poté měl Lenin svůj osmnáctý Brumaire. Navzdory bolševickému teroru bylo do ústavodárného shromáždění po všeobecných volbách, kdy poprvé hlasovali muži i ženy, zvoleno pouze dvacet procent bolševiků. Lenin nechal ústavodárné shromáždění rozehnat silou zbraní. Krátké "liberální" intermezzo bylo zlikvidováno. Rusko přešlo z rukou nešikovných Romanovců do držení skutečného autokrata.

KOMUNISMUS

Lenin se nespokojil s dobytím Ruska. Byl naprosto přesvědčen, že je osudem předurčen přinést požehnání socialismu všem národům. Oficiální název, který zvolil pro svůj státní útvar Svaz Sovětských Socialistických Republik neobsahuje odkaz na Rusko. Měl to být zárodek celosvětové vlády. Implicitně počítal s tím, že všichni zahraniční soudruzi budou přísahat věrnost jeho vládě, a že všichni zahraniční buržoové, kteří se mu postaví na odpor, budou vinni velezradou a zaslouží nejvyšší trest. Lenin vůbec nepochyboval, že všechny západní země jsou na pokraji velké konečné revoluce. Její propuknutí očekával každým dnem.

Podle Leninova mínění v Evropě existovala pouze jedna skupina, která mohla zabránit tomuto revolučnímu vystoupení: zkorumpovaní příslušníci inteligence, kteří se dostali do vedení sociálně demokratických stran. Lenin je již delší dobu nenáviděl kvůli jejich příchylnosti k parlamentním procedurám a pramalé ochotě podpořit jeho diktátorské ambice. Kladl jim také na zodpovědnost to, že socialistické strany podpořily válečné úsilí svých zemí. Už ve švýcarském exilu, který skončil v roce 1917, začal Lenin štěpit Evropské socialistické strany. Nyní založil novou Třetí Internacionálu, kterou kontroloval stejným diktátorským způsobem, jakým řídil ruské bolševiky. Pro tuto novou stranu zvolil Lenin název Komunistická strana. Komunisté měli na smrt bojovat s různými evropskými sociálními stranami, těmito "sociálními zrádci," a měli zajistit okamžitou likvidaci buržoazie a ozbrojené převzetí moci. Lenin nerozlišoval mezi socialismem a komunismem, jako rozdílnými společenskými systémy. Cíl komunismus nebyl v protikladu k socialismu.Oficiálním názvem Sovětského státního útvaru je Svaz Sovětských Socialistických (nikoliv Komunistických) Republik. V tomto ohledu si Lenin nepřál změnit tradiční terminologii, která brala tato slova jako synonyma. Pouze své straníky, jediné upřímné a konzistentní podporovatele revolučních principů ortodoxního marxismu, a jejich metody, chtěl odlišit od "zrádných zaprodanců kapitalistických vykořisťovatelů," jako byli sociálně demokratičtí vůdci Kautský a Albert Thomas. Tvrdil, že tito zrádci si přejí zachovat kapitalismus. Nejsou opravdovými socialisty. Jedinými skutečnými marxisty jsou ti, kteří se zřekli názvu socialisté, jenž okamžitě upadl do hanby.

Takto se zrodil rozdíl mezi komunisty a socialisty. Ti marxisté, kteří se odmítli podrobit moskevskému diktátorovi, si zachovali název sociální demokraté, nebo socialisté. Charakteristické je pro ně přesvědčení, že nejvhodnější metodou k uskutečnění jejich plánu na vybudování socialismu, což je i cílem komunistů, je získat podporu většiny spoluobčanů a vyhrát ve volbách. Opustili revoluční slogany a přijali demokratické metody. Nezajímají se o problém, jestli bude budoucí socialistický režim kompatibilní s demokracií, ale pro dosažení socialismu jsou ochotni podrobit se demokratickým procedurám.

Na druhé straně komunisté byli v prvních letech Třetí Internacionály pevně oddáni principům revoluce a občanské války. Jejich loajalita patřila plně jejich ruskému vůdci. Vylučovali ze svých řad každého, koho podezřívali, že by se cítil vázán zákony vlastní země. Neustále spřádali spiknutí a prolévali krev v neúspěšných povstáních.

Lenin nemohl pochopit, proč komunisté neuspěli nikde mimo Rusko.Nepochyboval, že evropské masy jsou třídně uvědomělé a plně oddané revolučním ideám. Jediný důvod, proč se podle jeho mínění revoluce neuskutečnila, byla neschopnost a zbabělost komunistických představitelů. Znovu a znovu své vikáře odvolával a dosazoval na jejich místa nové. Ovšem úspěch se stejně nedostavil.

V Anglosaských zemích socialističtí voliči mají důvěru v demokratické metody. Zde je množství lidí, kteří by vážně zvažovali komunistickou revoluci, velmi omezené. Většina z těch, kteří veřejně vyjadřují svou věrnost komunistickým principům, by byla velmi nešťastná, kdyby revoluce skutečně propukla a vystavila nebezpečí jejich osoby a jejich majetek. Pokud by do těchto zemí vpochodovaly sovětské armády, nebo by se podařil komunistický puč, který by je nevystavil riziku, tak by se pravděpodobně radovali a očekávali odměnu za svou marxistickou ortodoxnost. Ale sami nijak netouží po revolučním mučednictví.

Faktem je, že přes třicet let vášnivé prosovětské agitace nezapůsobilo tak, aby jediná země mimo Rusko přešla ke komunismu z vůle svých vlastních občanů. Východní Evropa se stala komunistickou teprve tehdy, když z ní mezinárodní dohody vítězných mocností udělaly výlučnou sféru ruského vlivu. Je nepravděpodobné, že by Západní Německo, Francie, Itálie nebo Španělsko přijaly komunismus, pokud Spojené státy a Velká Británie nepřijmou politiku absolutního diplomatického désintéressement. To, co dává sílu komunistickému hnutí v těchto a jiných zemích, je přesvědčení, že Rusko je neohroženě "dynamická" mocnost, zatímco Anglosasové jsou lhostejní k jejich osudu.

Marx a marxisté se žalostně mýlili, když předpokládali, že masy touží po revolučním svržení "buržoazního" společenského řádu. Militantní komunisté existují jen v řadách těch, kteří si z komunismu udělali živobytí, nebo kteří očekávají, že jim revoluce splní jejich osobní ambice. Podvratné aktivity těchto profesionálních intrikánů jsou nebezpečné především kvůli naivitě těch, co s revolučními ideály pouze flirtují. Tito zmatení a zbloudilí sympatizanti, kterým komunisté říkají "užiteční idioti", by byli velmi vyděšeni, kdyby jednoho dne zjistili, že šéfové myslí svá slova o protistátní činnosti vážně. Pak ale může být příliš pozdě na odvrácení neštěstí.

V současnosti je největším rizikem komunistických stran na západě jejich postoj k zahraničním záležitostem. Hlavním znakem dnešních komunistických stran je jejich oddanost agresivní politice Sovětů. Kdykoliv mají volit mezi Ruskem a vlastní zemí, bez váhání volí Rusko.Striktně poslouchají všechny rozkazy vydané Moskvou. Když bylo Rusko spojencem Hitlera, tak Francouzští komunisté sabotovali válečné úsilí vlastní země a Američtí komunisté vášnivě oponovali Rooseveltovým plánům pomoci Anglii a Francii v jejich boji proti nacismu. Komunisté označovali všechny, kteří se bránili proti Německé invazi, za "imperialistické válečné štváče." Jakmile ovšem Hitler napadl Rusko, tak se imperialistická kapitalistická válka přes noc změnila ve spravedlivou obrannou válku. Kdykoliv Stalin obsadí další zemi, komunisté ospravedlňují tuto agresi jako akt sebeobrany proti "fašistům."

Ve svém zaslepeném zbožňování všeho ruského překonávají komunisté v Západní Evropě a Spojených státech i ty nejhorší a nejtrapnější výstřelky šovinistů. Uchváceně mluví o ruských filmech, ruské hudbě a údajných objevech ruské vědy. Jsou v extázi ze sovětských ekonomických výdobytků. Vítězství spojenců připisují výlučně činům ruských ozbrojených sil. Jedině Rusko zachránilo svět před fašistickou hrozbou. Jedině Rusko je svobodnou zemí, zatímco jiné národy úpí pod diktátem kapitalistů. Jedině Rusové mohou být šťastní a žít naplněným životem, zatímco většina lidí v kapitalismu trpí frustrací z nenaplněných tužeb. Tak, jako zbožný muslim touží uskutečnit pouť k prorokově hrobu v Mekce, touží komunistický intelektuál po pouti k posvátným svatyním v Moskvě, jako po vrcholném okamžiku svého života.

Ovšem rozlišování mezi komunisty a socialisty neovlivnilo význam termínů komunismus a socialismus, jakožto finálního cíle jejich politik, který jim byl společný. Teprve v roce 1928 program Komunistické Internacionály přijatý na šestém kongresu v Moskvě[6] začal rozlišovat mezi komunismem a socialismem (a ne pouze mezi komunisty a socialisty).

Podle této nové doktríny se ekonomický vývoj lidstva bude mezi fází kapitalismu a fází komunismu nacházet ještě ve třetí fázi, tedy socialismu. Socialismus je systém založený na veřejném vlastnictví výrobních prostředků a plném řízení procesu výroby a distribuce plánovací centrální autoritou. V tomto ohledu se neliší od komunismu. Od toho se liší tím, že neexistuje rovnost porcí spotřebních statků přidělených každému jednotlivci pro jeho spotřebu. Stále je rozdíl ve mzdách placených soudruhům a tyto mzdové sazby jsou odstupňovány podle ekonomické výhodnosti, nakolik centrální autorita toto shledává nutným k zajištění co nejvyššího výstupu. To zhruba odpovídá Marxovu konceptu "rané fáze" komunismu. Stalin vyhradil termín komunismus výlučně tomu, co má být podle Marxe "pokročilou fází" komunismu. Socialismus v tomto smyslu je pohybem směrem ke komunismu, ale sám o sobě komunismem není. Socialismus se změní na komunismus, jakmile nastane nárůst bohatství, který je očekáván od uplatnění socialistických metod výroby. Poté konečně vzroste životní standard ruských mas na úroveň, které se dnes těší držitelé důležitých úřadů v současném Rusku.[7]

Apologetický charakter této nové terminologie je očividný. Stalin musel vysvětlit velké většině svých poddaných, proč je jejich životní standard stále extrémně nízký, nižší než v západních zemích a i nižší, než byl v době vlády Cara. Chtěl ospravedlnit fakt, že mzdy jsou nerovné, že se jen malá skupina sovětských vedoucích činitelů těší z veškerého luxusu, který poskytuje moderní technika, že další skupina, která je menší než byla střední třída v Carském Rusku, si žije "buržoazním" životním stylem, zatímco masy živoří v ubohých podmínkách. Nemůže za tyto podmínky již vinit kapitalismus, takže se uchýlil k novému ideologickému posunu.

Stalinův problém byl o to palčivější, oč vášnivěji prohlašovali ruští komunisté v prvních dnech své vlády rovnost příjmů za princip, který bude vynucován od prvního okamžiku, kdy se proletáři ujmou moci. Navíc v kapitalistických zemích je tím nejmocnějším demagogickým trikem uplatňovaným komunisty probouzení závisti lidí s nižším příjmem proti těm s vyššími příjmy. Hlavním argumentem, předkládaným komunisty na podporu jejich tvrzení, že Hitlerův Nacionální socialismus nebyl skutečným socialismem, je fakt, že v Nacistickém Německu existovala nerovnost v životním standardu.

Stalinovo rozlišení mezi socialismem a komunismem je v rozporu s Leninovou politikou a s propagandou komunistických stran mimo ruské hranice. Takové rozpory ovšem v Sovětské říši nehrají roli. Slovo diktátora je konečným soudem a nikdo není takový blázen, aby si mu troufl odporovat.

Je důležité si uvědomit, že Stalinova sémantická inovace se týká pouze termínů komunismus a socialismus. Nezměnil význam slov socialista a komunista. Bolševická strana se stále nazývá komunistickou. Rusofilní strany mimo hranice Sovětského svazu nazývají samy sebe komunistickými stranami a zarputile nesnáší socialistické strany, které jsou v jejich očích zkrátka sociálními zrádci. Ovšem oficiální název Svazu Sovětských Socialistických Republik zůstal beze změny.


Poznámky:

1) Marx, Das Kapital, 7 vydání, Hamburg 1914, díl I, str. 728.

2) Marx, Zur Kritik der politischen Ökonomie, ed. Kautským, Stuttgart 1897, str. xi.

3) Marx, Zur Kritik der politischen Ökonomie, ed. Kautským, Stuttgart 1897, str. xii.

4) Marx, Der Bürgerkrieg in Frankreich, ed. Pfemfertem, Berlín 1919, passim.

5) Marx, Value, Price and Profit, ed. Eleanor Marx-Avelingovou, New York 1901, str. 72-4.

6) Srov. Blueprint for World Conquest as Outlined by the Communist International, Human Events, Washington a Chicago 1946, str. 181-2.

7) Srov. David J. Dallin, The Real Soviet Russia, Yale University Press 1944, str. 88-95.



Author: LUDWIG VON MISES # JykyFoga98
Svet2015-03-116
-
 50%  ( 4 people voted )
+
No do piči!
marsal Zukov # DigiHaqu14
-
 50%  ( 0 people voted )
+
2015-03-11 17:58:34 c35b042c
kopec veci mi v tom clanku "smrdi" ale bohuzial nemam teraz cas ani chut to riesit. slabe
lolo # TinuPoku32
-
 45%  ( 1 people voted )
+
2015-03-11 18:54:32 55a24e3e
Lenin v roku 1917 povedal .
„ Najrozšírenejším omylom je tvrdenie buržoáznych reformistov, že monopolistický či štátnomonopolistický kapitalizmus už nie je kapitalizmus, že ho možno označiť za štátny socializmus.“

A Engels už okolo roku 1880 povedal:
„V demokratickej republike bohatstvo uplatňuje svoju moc nepriamo ale o to spoľahlivejšie a to po prvé priamym podplácaním úradníkov (Amerika) a po druhé spojenectvom vlády s burzou (Francúzsko a Amerika) .“

Lenin dodáva:
„V súčasnosti imperializmus a vládnuce banky rozvinuli obidva tie to spôsoby ako obhajovať a uplatňovať neobmedzenú moc bohatstva v ktorej koľvek demokratickej republike na nezvyčajne majstrovstvo.
Demokratická republika je najlepší z možných politických obalov kapitalizmu a preto kapitál, keď sa zmocnil tohto najlepšieho obalu, upevňuje si moc tak bezpečne a tak spoľahlivo, že v buržoázno demokratickej republike nijaká výmena osôb ani inštitúcii alebo strán neotrasie touto mocou.“

Treba ešte poznamenať, že Engels (1880) „celkom jasne označuje aj všeobecne volebné pravo za mocenský nastroj buržoázie. Takí maloburžoázni demokrati, západoeurópski socialšovinisti chcú ľuďom vnútiť svoj nesprávny názor, že všeobecné volebné právo môže v terajšom štáte naozaj vyjadriť vôľu väčšiny pracujúcich a zabezpečiť jej uskutočnenie.“
A ešte trochu z Lenina:
„ Nesmieme však zabúdať, že aj v najdemokratickejšej buržoáznej republike je údelom ľudu námezdne otroctvo.“


kvak # SihiGepy88
-
 55%  ( 1 people voted )
+
2015-03-11 19:11:49 c31c43a9
"Poté konečně vzroste životní standard ... mas na úroveň, které se dnes těší držitelé důležitých úřadů"
- Nějak to na této "fázi" zadržují :D

birokrad # NiseRymy69
-
 50%  ( 0 people voted )
+
2015-03-11 20:57:48 4e88ab4a
Je to zaujímavé že každému je jasné čosi o socializme, kapitalizme dokonca existujúcom otrokárstve. a hlavne "vysvetľujúco"... čo je zlé..a čo dobré No návrhy sú v "prdeli"..... Isté miliardy ľudí --aj mysliacích-- nedopustia iní stav ako je.. isté miliardy ľudí sa trvale zbavuje súčasného stavu.. tiež mysliaci ..a isté miliardy ľudí očakáva nový lepší stav... Len tu na Slovensku /cca 3,5mil./dospelých/ je množstvo exotov ktorí len socialne, kresťanské. demo-kratické, liberálne , komunistické, otrokárske, despotické, totalistické, nacionálné aaaa iné "móresy"presadzujú : A Ekonomika ako zjednocujúci faktor je málo prosperujúca! Celu "agresivitu" je treba sústrediť na prospešnosť všeobecnú EKONOMIKY a tie izmy ...prídu sa "napasovať" politický.. /prosperujúca ekonomika je imaginárna vo vzťahu k politickému systému../Politické smerovania ako prvotné sú prekonané , ekonomický potenciál Lybie, Japonska, Číny, Islandu..Holanska , Nórska .je/ bol v Lybií/ mimo polohu politickému systému/...
klopi # KyvoWavo40
-
 50%  ( 0 people voted )
+
2015-03-12 18:55:59 58d4289b
Vyzerá, že naozaj je autorom etatista, nateraz aj obhajovateľ pravého nenavŕtaného marxizmu Mises. Rusofóbovia mi robia starosti, zatajujú sa, alebo nedošli fondy, ktoré by ich prebudili, Mises píše o Rusku, o mimo Rusku, mimo ruské hranice, ruských masách, súčasnom Rusku, ruskom vodcovi, Ukrajina nie je ani člen OSN, ale všade Rusko, všetko Rusko, samé Rusko. Podporuje mienku Kremľa a rusofóbovia mlčia na spojenca Putina. Misesovci sú putinovci.
Jeho slovník síce je podfarbený jeho trpasličím inteleguánstvom, ale aj tak je putinovec. Rozlíšiť socializmus od komunizmu u rôznych teoretikov, socialistov od komunistov v rôznych etapách vývoja, objaviť sporné vyjadrenia ku taktike, zadefinovať vzorové pohnútky a ich nasledovníkov by mu snáď aj išlo, aj keď iba ako príprava pre prácu fundovanejších. Presne popísať administratívne subjekty je nad jeho sily. Mises v tej dobe žil a nepozná základné fakty. Ak píše o dobytí Ruska Leninom, tak sa rozumie aj dobytie končín mimo RSFSR (aj keď spočiatku bola väčšou ako dnešná RF). Samozrejme, že názov ZSSR neodkazuje na Rusko, pretože ho vytvorilo viacero zväzových republík. ZSSR vidí ako Rusko, pričom ho názov mätie a vysvetlil si ho ako zárodok celosvetovej vlády.
Raz ruské ozbrojené sily, potom rovnaká formácia ako vpochodujúca sovietska armáda, vskutku odborník. Rusko aj ako sovietska ríša, ale sovietska pre soviety, snemy, alebo kvôli názvu? Týmito drobnosťami sa tvorca hospodárskeho raja nezaoberal, ale vyjadril, predpokladajúc, že každý čitateľ je hlupák, čím sa sám ukázal ako nedouk.
Aké sú štandardy západných národov? Kto sú západné národy? Štandardy naplánovali súdruhovia vo vláde? Aj skontrolovali ich naplnenie? Čo ak v reálnom živote štandardy prekročili vládou stanovené čísla? Zmenili sa štandardy aj úradne novou doplňujúcou vyhláškou? Štandardy sa týkali všetkých, alebo jednotlivého človeka? Mises bol jasný etatista, poslúchal vládu, vyzýval vládu, smútil s vládou, bojoval za vládu, ale jedna vláda mu robila starosti, neetatizovala správnym smerom, pričom našla aj spojencov v inom tábore. Pochybujem, že by mal veľké znalosti o obdive komunistických strán k Moskve, skôr obvyklé propagandistické virtuálne frázy, ktoré pokladal za skutočnosť.
Mises vidí preskočenie jednej fázy naplánovaného historického vývoja ako odstavenie marxizmu. Čo má byť, sa odpútali od židovsko nemeckého vodcovstva a rozhodli pre vlastnú cestu k predmarxistickému antimarxizmu, aby zaviedli socializmus podľa seba, nie slepo napodobňovať rady cudzích emigrantov, večne utekajúcich pred políciou.
Divné, že ten, čo sa sám stal guruom a prorokom sa posmieva straníckemu citovaniu zo zväzkov Marxa a Engelsa. Či nie sú jeho knihy a jeho učenie u nadšencov tiež modlársky posvätné? Zbožný moslim cestuje do Mekky, komunistický intelektuál putuje do svätýň v Moskve a misesovec ponúka riešenia, aby čo najviac obyvateľov a čo najčastejšie a čo najplnšie prinášalo duchovnú útechu z posvätných predajní.
Plánovač želaní píše, že túžili po diktátorovi a nakoniec strana diktátora získala 20 %. Alebo, že nenájdu odvahu sa vzpierať, prečo by tak činili, keď oni diktátora chcú? Tak veľmi si prajú Hrozniaka, až im ho musí proti ich vôli vnútiť násilím teroristický prevrat. Premýšľaj Mises, dnešné hlbinné trápenie si si vybral sám, podpísal svoj osud aj cez povrchné výpovede o druhých. Aj ty si staval vlastnú svätyňu, nepomohla ti k nej púť. Mises je ohraničený silným materializmom, ktorý ho pohltil a sklátil doživotne a poživotne. Židoboľševický prevrat nebol ekonomický ani výsledkom, ani motiváciou.
Strany patriace pod kominternu si zmenili názov, čo aj bola 1 z podmienok prijatia do KI. Socialisti nevstúpili do KI a chceli vyhrať voľby. Zmenila sa taktika, zvíťazila už v hlasovaní v roku 1903, nasledoval rýchly rez, tak je úplne logické, že napomáhatelia starej taktiky (buržoázneho smeru a jeho dočasného spevnenia, ktorý prirodzene v správny čas odpoja) sú zradcovskí zapredanci kapitalistických vykorisťovateľov. Vítali kapitalizmus a jeho pozvoľnú premenu do socializmu, Lenin bol nedočkavý, urýchlil kroky a udrel. Tiež sodemiti mimo napojenie na KI v roku 1914 podporili vojnové štvanie zločineckých vlád a pôžičky pre zabíjanie. Vylučoval zo zahraničných strán tých, čo boli viazaní etatistickými zákonmi svojho rodiska, takže nacisto socialistov, ktorí zabudli na triedny boj a rúče sa bozkávali s kapitalistami, proti ktorým ešte včera zastavovali prácu.
Mises znie ako agent CIA, apologét amerického boľševizmu, desí sa hroziaceho rizika od komunistických strán pre ich postoj k zahraničným záležitostiam. Nenasledujú generálnu líniu NATO, čím narúšajú neoblomnú jednotu „slobodného“ sveta. Pri voľbe medzi ich vládou a nejestvujúcim Ruskom volia Rusko. Nič zvláštne, prečo by mali dať prednosť politikom, ktorých chcú nahradiť a ich strany sa voči nim ohradzujú. Je azda povinnosťou podporiť v zahraničnej politike etatistickú vládu, ktorá núti aj ich zaujať súhlas k stanovisku, na ktorého koncipovanie nemali vplyv? Čo súdruh Mises vidí ako agresívnosť Sovietov je iba jeho zženštilý pocit. Ak ich činy sú agresiou, potom akýkoľvek obdobný krok musí byť posudzovaný identicky. Pokiaľ nie, tak niet dôvodu s propagandistami zločincov bezvýchodiskovo debatiť.
Zmluva o neútočení medzi Nemeckom a ZSSR nie je aktom spojenectva Ruska s Hitlerom, potom by platilo, že bez zmluvy každá etatistická dŕžava bývala vo vojnovom stave s celým svetom. Nie sú aj diplomatické styky spojenectvom? Neboli USA tiež spojencami Hitlera, aj Stalina?
Francúzski komunisti nemusia nič, nie sú sabotéri, ani dezertéri, tak ako si to ty súdruh etatista predstavuješ, že ľuďom, čo majú vlastné predstavy o svojom živote vnútiš ich vlastnú smrť v službách neschopných žabožrútskych „generálov“, ktorí boli odpísaní už pred konfliktom. Nech bojuje ten, čo sa bojí porážky.
Rooseveltove plány pomoci Anglicku (Walesu nie?) a Francúzsku je eufemizmus masového zabíjania bez kontaktov s obeťami? Dúfam, že súdruh Mises bol veľký patriot a hrdo vztýčil požiadavky jeho novej etatistickej vlády.

Melchisedech # NekiJequ84
-
 45%  ( 1 people voted )
+
2015-03-13 03:41:00 4e62d5a8
loading...

Meno:

Čo je tripcode?
Tripcode je hash hesla, pomocou ktorého môžete byť identifikovany od ostatných. Toto nevyžaduje registráciu a budete aj naďalej anonymný. Heslo sa neuloží na server.
Tripcode:
(odporúčané)
Čo je toto?
Anti-spam ochrana proti robotom. Vpíšte prosím dve číslovky v desiatkovej podobe.
osem   sedem
(zadajte číslicami)

Podmienky používania služieb dolezite.sk beriem na vedomie a súhlasim s nimi. Kliknúť tu pre celý text.

Voliteľné URL video, obrázok alebo Google mapa:







Podporte nás aj cez BITCOINY



12KLBuVu1m6seK23BatQAMBtyngMKtKacn

V prípade, že chcete prispieť na chod dolezite.sk môžete tak učiniť zaslaním akéhokoľvek finančného príspevku na účet 420 208 3850 / 8360 mBank (SK47 8360 0000 0042 0208 3850), variabilný symbol: 4444.
Do účelu platby môžete uviesť Vaše meno, ktoré bude zverejnené s poďakovaním. Vyzbierané finančné prostriedky budú použité na skvalitňovanie a chod dolezite.sk.
Najlepšie za týždeň
Najčítanejšie za týždeň

Kde sa berú zlí ľudia?


  Kde sa berú zlí ľudia?
Sociologické a psychologické experimenty už zo svojej podstaty atakujú hranice porušovania etiky, morálky či práva. Nikdy sa ich nerobilo veľa a tie, ktoré sa kedysi vykonali, dnes už ...
Vládam sa začína Bitcoin páčiť
ZÁNIK SVOBODY JEDNOTLIVCE ZNAMENÁ ZÁNIK NAŠÍ (EUROATLANTICKÉ) CIVILIZACE. DOJDE NÁM TO JEŠTĚ VČAS?
KOHO V SKUTOČNOSTI CHRÁNI ŠTÁTNA OCHRANA SPOTREBITEĽA?

Porušovanie listového tajomstva v podaní Andreja Danka


Porušovanie listového tajomstva v podaní Andreja Danka
V dôsledku rozhodnutia Andreja Danka dochádza v NR SR k porušovaniu listového tajomstva. Ako totiž odhalil Igor Matovič z OĽaNO, predseda parlamentu nariadil, aby boli poslancom kontrolovan...
Konečne vyhrávame nad Čechmi, aspoň v rámci regulovania
Koncesionárske poplatky bolia a tak je to dobre
Potrebuje každý operačný program vlastné logo?

PROTIVLÁDNÍ DEMONSTRACE VE VENEZUELE SE VYMYKAJÍ KONTROLE, JSOU HLÁŠENY STOVKY ZRANĚNÝCH


PROTIVLÁDNÍ DEMONSTRACE VE VENEZUELE SE VYMYKAJÍ KONTROLE, JSOU HLÁŠENY STOVKY ZRANĚNÝCH
Středeční masové protivládní demonstrace ve Venezuele mají dalšího mrtvého a přes 160 zraněných, informovala dnes agentura DPA...
VENEZUELA, apríl 2017: ČIRÁ HRŮZA
KUBÁNCI CHTĚJÍ KAPITALISMUS
Venezuela a Farma zvířat

RAKOUSKÝ PREZIDENT ODHALIL SVÉ POSTOJE: „ŽENY, ZAHALTE SE“


RAKOUSKÝ PREZIDENT ODHALIL SVÉ POSTOJE: „ŽENY, ZAHALTE SE“
„Bude li sílit vlna antiislamismu, bude nutné rakouské ženy požádat, aby ze solidarity začaly nosit muslimské šátky.“ Tak se minulý týden vyjádřil rakouský prezident Alexander Van...
Jak zblbnout Francouze
MRAČNA NAD EVROPOU: MAJETKOVÉ DANĚ
RAKOUSKO NAŠLO ZPŮSOB, JAK OBČANŮM ZDANÍ VYHLEDÁVÁNÍ NA GOOGLU A VYSTAVOVÁNÍ NA SOCIÁLNÍCH MÉDIÍCH

SEVERNÍ KOREA ZAHÁJILA NEJVĚTŠÍ VOJENSKÉ MANÉVRY V HISTORII. USA A ČÍNA PŘED NEVZRATNÝMI NÁSLEDKY


SEVERNÍ KOREA ZAHÁJILA NEJVĚTŠÍ VOJENSKÉ MANÉVRY V HISTORII. USA A ČÍNA PŘED NEVZRATNÝMI NÁSLEDKY
Severní Korea spustila největší vojenské cvičení v dějinách. Přichází právě v době, kdy Kim Čong un zkoušel jaderné testy. Dvě největší světové mocnosti USA a Čína varuj...
TO PRAVÉ UMĚNÍ: UDĚLAT DEAL S KIMEM
Robot se konečně dostal do nitra bloku Fukušimy a hned se musel vrátit
India s nadrozmernými bankovkami a barterom

NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH SE OBJEVILO VIDEO Z MASAKRU V ISTANBULU


NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH SE OBJEVILO VIDEO Z MASAKRU V ISTANBULU
Na sociálnej sieti boli zverejnené drsné zábery z teroristického útoku v Istanbule. Kamerový systém totiž zachytil muža vyzbrojeného zbraňou pri streľbe na ľudí v klube i pred podnikom ...
MÉDIA MLČÍ. TISÍCE PALESTINSKÝCH A IZRAELSKÝCH ŽEN POŘÁDANÍ DVOUTÝDENNÍ POCHODY MÍRU
Cesta do Aleppa: co je pohřbeno propagandou
PŮJDEME DO MEKKY A VĚŘÍCÍ NEVRAŽDÍME

JIHOAFRIČANÉ SE VZDALI JADERNÝCH ZBRANÍ A CO ZA TO ZÍSKALI?


JIHOAFRIČANÉ SE VZDALI JADERNÝCH ZBRANÍ A CO ZA TO ZÍSKALI?
„Jestliže nebudete bojovat za právo, když můžete snadno zvítězit, jestli nebudete bojovat, když vítězství bude jisté a ne tak drahé, můžete dojít k okamžiku, kdy budete muset ...
Tyhle děti nepotřebují solární panely
Jak Evropská unie pomáhá Africe k chudobě
JAK JE TO S TÍM LVEM?

ČEHO JE SCHOPNÁ NOVÁ ČÍNSKÁ LETADLOVÁ LOĎ?


ČEHO JE SCHOPNÁ NOVÁ ČÍNSKÁ LETADLOVÁ LOĎ?
Druhá letecká loď vojenského námořnictva Čínské lidové osvobozenecké armády byla 26. dubna slavnostně spuštěna na vodu v přístavu Ta lien. Stala se první lodí této třídy, ...
Ako v Číne kapitalizmus vyrástol
Drazí Číňané, jste fakt drazí
Ekonomický příběh naší doby. Proč Čína dovolí kritiku na Facebooku

PROČ SE RUSŮM STÝSKÁ PO KOMUNISMU


PROČ SE RUSŮM STÝSKÁ PO KOMUNISMU
Nostalgie po sovětské éře je v Rusku široce rozšířená a socialistické ideje jsou i nadále nesmírně populární – z průzkumů pravidelně vychází najevo, že více než dvacet let po...
POLICEJNÍ BRUTALITA NA DEMONSTRACÍCH V RUSKU: KŘEČE PUTINOVSKÉ OLIGARCHIE?
STOVKY RUSŮ BYLO ZADRŽENO POTÉ, CO SE V NEDĚLI ZEMÍ PŘEHNALA VLNA PROTIKORUPČNÍCH PROTESTŮ
STALIN – GRUZÍNSKÝ TYGR: CESTA K MOCI (I.)

KORUPCIA AKO FENOMÉN ŠTÁTNEJ ROVNOSTÁRSKEJ SPOLOČNOSTI


KORUPCIA AKO FENOMÉN ŠTÁTNEJ ROVNOSTÁRSKEJ SPOLOČNOSTI
Každý si uvedomuje, že korupcia je vážny problém súčasnej spoločnosti. Už nie každý si uvedomuje, že korupcia ako rozkrádanie verejných zdrojov priamo súvisí s existenciou štátnej...
ŽURNALISTA VYŠETŘUJÍCÍ NEBEZPEČNOU CIA ZAVRAŽDĚN PŘI HAVÁRII „HACKNUTÉHO AUTA“
DANĚ JSOU PODVODEM POLITICKÝCH ELIT (I.)
Celosvetová vojna proti hotovosti

Masový vrah Volkswagen


Masový vrah Volkswagen
Viete čo je „emisné obviňovanie“? Ak produkujete emisie, ste zodpovedný za globálne otepľovanie a ďalšie negatívne efekty a keď sa diskusia rozbehne, tak sa ľahko premostí k ...
Nie, korporácie nie sú viac ako štáty
Microsoft kupoval draze. LinkedIn tleská daňovým rájům
Potemkinove emisie

Kedy už Bitcoin konečne padne?


Kedy už Bitcoin konečne padne?
Za napísanie tohto článku môže kamarát, ktorý sa rozhodol investovať do Bitcoinu. Pozrel si cenu a len povzdychol, že či je zase na 1000 dolároch. Samozrejme mojou odpoveďou bolo, že ...
Decentralizace všeho: Svět bez prostředníků na dosah
Kdo je Satoshi Nakamoto?
Jak svítí hodinky

KRYPTO 8: MĚNOVÝ DISENT


KRYPTO 8: MĚNOVÝ DISENT
Bitcoin není anonymní měna. Vývoj v kryptosvětě však ubíhá mílovými kroky a tuto mezeru zaplňují jiné kryptoměny. Pojďme se s nimi seznámit.
Bitcoin nám stresuje
KRYPTO 6: NA ROZCESTÍ. ROZŠTĚPÍ SE BITCOIN?
Bitcoin si naďalej drží hodnotu

Dronové války: Spojené státy s izraelskou technologií proti dronům IS


  Dronové války: Spojené státy s izraelskou technologií proti dronům IS
V Sýrii a Iráku vypukly dronové války. USA zakoupily do bojů s malými weaponizovanými drony „islámského státu“ izraelskou zbraň. Pentagon o detailech mlčí, ale podle odborníků tu ...
Druhá světová válka a její ekonomické důsledky
Nacionální socialismus a komunismus (3/4)
Nejpodstatnější otázka o ISIS, kterou si nikdo nepokládá

Voľby: ide o všetko/nič


Voľby: ide o všetko/nič
Po období vymývania mozgov „prispôsobilými“ prisťahovalcami, prichádza vymývanie volebné. Môžeme si to všimnúť množstvom billboardov po celom meste, kde už nevidíme reklamu na ...
Merkelovej a EU vôbec im neide o dobro ľudí ohrozených vojnou
EKONÓMIA PO LOPATE #2 – AKO JURKO KAPITÁL VYMYSLEL
V zajetí megalomanie

Štvrtý oriešok pre Popolušku


Štvrtý oriešok pre Popolušku
Už je to vonku. Druhé pokračovanie mimoriadne úspešnej filmovej rozprávky Tri oriešky pre Popolušku bude nepochybne najočakávanejšou televíznou premiérou tohtoročných Vianoc...
Máte nějakého nepřítele? Věnujte mu svoji televizi!
Jediho cesta k džihádu: Radikalizace Luka Skywalkera
Kterak lovci trofejí zachraňují lvy
Výber

„EBOLA JE VELKÁ LEŽ,“ PROMLOUVÁ „NANA KWAME“ Z GHANY O FALEŠNÉ VLAJCE HOROROVÝCH ROZMĚRŮ


„EBOLA JE VELKÁ LEŽ,“ PROMLOUVÁ „NANA KWAME“ Z GHANY O FALEŠNÉ VLAJCE HOROROVÝCH ROZMĚRŮ
Poznámka blogera: Předkládám následující článek vaší pozornosti „jen informativně“. Ač o tomto tématu nemám osobní znalost, abych na něj měl osobní názor, tak si stejně mysl...
Jeden den nádražního trafikanta
Rudá armáda neosvobodila, ale okupovala Polsko
Švédsko: Srdíčka lásky k muslimským imigrantům?

Version:1.21 2013-06-18 Generated in 0.0427 s
handmade ručná výroba výrobky ručná práca predaj obchod handmade Náušnice náramky dekorácie Náhrdelníky Handmade obchod ručné práce hand made | important actual news leaked informations spies spy espionage | good positive news inspirational stories articles | dôležité informácie denné správy aktuálne spravodajstvo | zlata maska na tvar, kolagenova maska na tvar, kolagenova maska na oci, zlata maska na oci, cierna maska na tvar proti akne