Klaus Schwab: „Starozákonní Mojžíš“ nebo „Šílený fýrer“?

Velká přestavba skončí novým Norimberkem

Termín „Velká přestavba“ (The Great Reset) byl puštěn do obratu prezidentem Světového ekonomického fóra Klausem Schwabem a jeho stoupenci. Stalo se tak loni v červnu během videokonference, jíž se kromě Schwaba zúčastnili i následník britského trůnu, princ Charles, generální tajemník OSN Anthony Gutierres, výkonná ředitelka MMF Kristalina Georgieva a další VIP osoby. „Druhý dech“ tento módní pojem nabral poté, co loni v červenci vyšla kniha pod názvem COVID-19: Velký reset napsaná týmž Klausem Schwabem ve spoluautorství s novinářem Thierry Mailleretem. Ze samotného názvu knihy lze odvodit, že tzv. „pandemie koronaviru“ a ‘Velký reset‘ – spolu vzájemně souvisejí.

Rozpoutaná (přesněji řečeno: vyprovokovaná a organizovaná) „pandemie COVID-19“  se stala svérázným „startérem“, který spustil proces ‘Velkého resetu‘. To je otevřené přiznání Klause Schwaba o spojení dvou jevů. „Musíme neprodleně spustit ‘Velký reset‘. Je to – neodkladná nutnost. Neschopnost poprat se s hluboce zakořeněnými nemocemi našich společností a ekonomik posílí nebezpečí toho, že recidiva nemoci s sebou přinese silné otřesy, konflikty a dokonce revoluce. Naším úkolem je začít konat. Pandemie nám poskytuje šanci,  je to úzké ‘okno možností’ k promýšlení, rozhodování a restartu našeho světa“.

V roce 2020 pandemie poskytla možnost zahájit obrat světa. A Klaus Schwab nazval loňský rok „osudovým“. „Svět, jaký jsme znali v prvních měsících roku 2020, už není – rozsypal se na pozadí pandemie. Naše historie se rozdělí na dvě části: před koronavirem a po něm“. Celá kniha je věnována tomu, jak procesu „restartu“ nedovolit jeho utlumení a jak ho správně organizovat a směrovat.

Klaus Schwab je člověkem světové elity. Už půlstoletí vede jím organizované Světové ekonomické fórum. Byl členem vedení takové zákulisní organizace, jakou je Bilderbergský klub. Ale, zdá se, že právě dnes Klaus Schwab prožívá svůj „hvězdný čas“. Nejspíš chce vypadat před lidstvem jako starozákonný Mojžíš, který vyvedl židovský národ z egyptského zajetí a dovedl ho do země zaslíbené. Mimochodem, Mojžíšovi bylo vy době odchodu z Egypta 80 let a Schwabovi je dnes 82. Pro starodávné židy bylo přece jen pochopitelnější, kam a proč je jejich vůdce vedl přes písky pouště. Schwab podstatně méně srozumitelně než Mojžíš vysvětluje koncový bod pohybu (jakýsi „inkluzivní kapitalismus“). A tak se během půl roku stalo jedním z klíčových slov slovníku novinářů a politiků anglojazyčné „reset“. Do ruštiny ho lze přeložit jako „znovuspuštění“, „přestavba“, „přeformátování“. Jindy, s přihlédnutím ke kontextu – „anulování“.

V kontextu prohlášení a odhalení učiněných profesorem Schwabem a jeho souvěrci má slovo „reset“ zjevný podtext nikoli nějakých dílčích změn a korekcí, ale radikálních přeměn. Mnohým našim spoluobčanům se nejspíš v paměti vyjeví naše „perestrojka“, která rozbila SSSR a shodila na jeho úlomcích vzniklou Ruskou federaci do úrovně polokoloniální země. Naši spoluobčané jsou na „krásná“ slova daleko citlivější a podezíravější (než Evropané). My jsme takovým slovům přestali věřit, a daleko lépe chápeme Horatiova slova: „Velké sliby snižují důvěru.“

Ve volném překladu lze „reset“ nazvat „převratem“, nebo dokonce „revolucí“. A aby nebylo pochyb o radikálnosti, revolučním charakteru změn, je slovo „reset“ zesíleno přídavným jménem „great“. Takže, svět promluvil o „Velkém znovuspuštění“ či „Revoluci“. V historii lidstva nebylo revolucí málo. Vzpomínáme buržoazní revoluce posledních několika století. Všechny ale byly národními (nejdříve v Holandsku, potom v Anglii, Francii, atd.). Ještě lépe naši spoluobčané pamatují tzv. „ruské“ revoluce: První revoluci 1905-7, únorovou revoluci 1917, říjnovou v témže roce. Říjnová aspirovala na to, aby z národní revoluce přerostla ve světovou. Nejvýraznějším a nejdůslednějším politikem provádějícím směr k přerůstání proletářské revoluce v Rusku ve světovou socialistickou revoluci byl Lev Trockij. Ideovou oporou k provedení takového směru byl „Manifest komunistické strany“ Karla Marxe a Bedřicha Engelse, a rovněž další práce klasiků marxismu. Schwabův ‘The Great Reset’ je aspirací na světovou revoluci. A to překvapivě spřízňuje „Velké znovuspuštění“ s Marxovým „Manifestem“ a Trockého teorií „permanentní revoluce“. Schwab se ovšem rozumně rozhodl nestrašit lidstvo revolucí, ale navrhl provést jen „restart“. Mnozí si to dnes spojují s tak nevinným krokem, jakým je restart počítače.

U méně důvěřivých (ruských) lidí se slovo „perezagruzka“ (restart) kříží se slovem „peregruzka“ (přetížení). Tedy nadměrné zatížení. Mám na mysli to, že Schwabem a spol. zamýšlená revoluce vyvolá pro člověka nesnesitelné zátěže. Mnohé může taková revoluce rozdrtit. No a poté, co revoluce skončí, se člověk ocitne v „podivném novém světě“ a jeho život sotva bude lehčí. To není můj výmysl, o tom hovoří Schwab ve své knize: „Mnozí se ptají, kdy se konečně dokážeme vrátit k normálnímu životu. Stručně řečeno – nikdy! Život se nikdy nevrátí k pocitu „polámané“ normálnosti, vládnoucímu před krizí… Svět, jaký jsme znali v prvních měsících loňského roku, už není – rozsypal se na pozadí pandemie.“

Těžko polemizovat se se Schwabovou tezí, že svět se změnil. Některé změny nabyly nejspíš nevratné povahy. Některé mohou být dočasné, vratné. Z radikálních změn, vyžadujících čas, je na prvním místě změna sociálně-ekonomického modelu. Počátkem 21.století ve většině zemí dominovaly ideje ekonomického liberalismu založené na představách o tom, že nejlepším regulátorem hospodářství je trh. Světová finanční krize let 2007-9 předvedla, že model tržního kapitalismu se definitivně zdiskreditoval. Konkurence, mechanismy cenotvorby, založené na živelném vývoji poptávky a nabídky a dokonce i krize, přestaly vyrovnávat disproporce v hospodářství vytvářené. Vznikla potřeba tvrdé regulace ekonomiky pomocí administrativních metod.

Klaus Schwab prakticky vyhlašuje odmítnutí předchozího kapitalismu, založeného na:

• Maximálním zisku;
• Tržních mechanismech (s minimálními zásahy státu)

Alternativ tohoto modelu je několik a může jí být:

• Socialismus – především ten reálný socialismus, který existoval několik desetiletí v SSSR a řadě zemí Evropy a Asie.
• Státní kapitalismus – výrazným příkladem takového modelu je dnešní ČLR.
• Korporativní kapitalismus – model, předpokládající vládu několika superkorporací v hospodářství. Takové superkorporace kontrolují odpovídající segmenty hospodářství a řídí je pomocí administrativních metod.

Pokud se začteme do Schwabovy knihy pozorněji, můžeme pochopit, že autorem proponovaný „inkluzivní kapitalismus“ je třetí z výše jmenovaných variant. Byly v historii příklady takového modelu? Byly. Především to je ekonomika Třetí Říše. S Hitlerovým nástupem k moci v roce 1933 bylo hospodářství Německa postaveno na koleje mobilizace a militarizace. Proces konsolidace aktiv pod vedením několika NSDAP určených ekonomických „fýrerů“ podporoval Hitler i ekonomickými ministry (Schacht, Goering, Funk). Gigantická sdružení měla příznaky trustů, syndikátů, kartelů a koncernů. V rámci německých supermonopolů existovalo velmi přísné plánování, pevné ceny, zmrazené platy, finanční výsledky činnosti měly význam podružný.

Po začátku války vykročili němečtí gigantiza hranice Německa a začali drancovat jiné země Evropy. Tak, takový byl korporativní kapitalismus Třetí říše. Ano, lze ho nazvat „inkluzivním kapitalismem“ ve smyslu, že korporativní obři uchvacovali, pohlcovali, shrabovali vše, co se týkalo sféry jejich vlivu („inkluzivní“ je od anglického slova „include“ – zapojovat, zabírat, doplňovat, zahrnovat). Mimochodem, takový korporativní (nebo inkluzivní) kapitalismus Třetí říše musí Klaus Schwab znát nikoli z doslechu. Jeho otec, Eugen Schwab, totiž byl v dobách Říše komerčním ředitelem továrny na výrobu vodních turbín v jihoněmeckém městě Ravensburg.

Což o to, Schwabův „inkluzivní kapitalismus“ je mnohem velkolepější ve srovnání s korporativním kapitalismem Třetí říše. Tehdy se pole působnosti omezovala na Německo a řadu zemí Evropy. Nyní Schwab sní o rozšíření tohoto modelu na celý svět. Deset až dvacet globálních korporací bude řídit hospodářství a životy stamilionů lidí na planetě. Prototypy takových gigantů mohou představovat nynější IT korporace Silicon Valley. Takoví jako Microsoft, Apple, Google, Amazon, Facebook a další. De iure jsou americké, ale de facto jsou globální. Ty už rozprostřely síť digitální pavučiny nejen nad USA, ale skoro nad celým světem (s výjimkou ČLR, která vyvíjela svůj „uzavřený“ internet).

Klaus Schwab a spol. chápou, jak čestné a zároveň odpovědné zadání jim uložilo světové zákulisní „politbyro“. Oni musí organizovat světovou revoluci a vést za sebou oddíly „revolucionářů“. Jakákoli revoluce se setkává s odporem. A proto ne každá končí úspěchem. Schwab to ví velmi dobře. Očekává se, že dokonce byznys, který se nedostane do kategorie gigantických nadnárodních korporací, se bude „restartu“ bránit. „Na mikroúrovni, v jednotlivých odvětvích a společnostech, bude mít „Velký reset“ za následek složitý systém změn a korekcí. Když na ně narazí, budou mít někteří lídři odvětví a vedoucí tendenci ten reset zastavit, kalkulovat s návratem ke starým normám a obnovit to, co už někdy fungovalo – tradice, ustálené procedury a obvyklé způsoby vedení procesů. Zkrátka, k obyčejné realitě. To se nestane, protože to už nemůže být.“

Odpor může pocházet i od prostých občanů, kteří pocítí, že pro ně chystají digitální koncentrák: „Problém desynchronizace mezi dvěma skupinami (těmi, kdo rozhodují, a veřejností), jehož horizont se silně rozchází, je ostrý, a poradit si s ním v průřezu pandemie, nebude jednoduché. Překotnost šoku a hloubka způsobené bolesti jsou, po politické stránce otázky, nesrovnatelné… Lidé mohou stresem znejistět a stát se „neposlušnými“. Z výše uvedeného úryvku knihy vyplývá, že Schwab a spol. jsou připraveni používat ty nejkrutější metody represí k potlačení odporu „neposlušných“. A pokud nechceme připustit vybudování „pekla“ na Zemi v podobě světového digitálního koncentráku (kde si skutečně budou všichni „rovni“), jsme prostě povinni být „neposlušnými“. V tomto případě nemluvím o celém lidstvu, ale o Rusku. Ačkoli, chválabohu, je takových „neposlušných ve světě stále víc“.

Když například kanadský premiér Justin Troudeau loni vystoupil na podporu uvedeného plánu, následně konzervativní poslanec Pierre Poilievre podal petici s požadavkem na „zastavení Velkého resetu“, podepsalo ji během necelých 72 hodin 80.000 lidí.

Před 80 lety tehdejší „Schwabové“ při realizaci „Velkého resetu“ rozpoutali válku proti SSSR, počítali, že na jeho rozvalinách vybudují globální „podivný nový svět“… Stále častěji se v masmédiích a sociálních sítích setkáváme s porovnáním „Velkého resetu“ s fašistickou cestou, a Klause Schwaba – se šíleným führerem, stojícím v čele Třetí Říše. No – fašistický puč první poloviny minulého století skončil, koneckonců, ohlušující porážkou tehdejších „Schwabů“ a Norimberským tribunálem. Doufám, že nynější „Velký reset“ rovněž skončí ohlušující porážkou a novým Norimberkem.

Zdroj: Ruské ekonomické společenství S. F. Šarapova

Překlad: st.hroch 20210319