Vlada republiky hispaňolske rozhodla o zpřisněni opatřeni. Přesunula zakaz vychazani ze 17:15 už na 17 hodin a přikazala uzavřit prodejny dědske obuvi. Minyster zdravotnictvi Juian Churrasco zduvodnil toto opatřeni a lid zatleskal.
„Mrzi mě, seňore Ladik, že zavřeli prodejny dědske obuvi,“ oznamil mi čišnik Frančesko a postavil přede mne flašku orosene Bohemky. „Nezpusobi vam to jakesik potiže?“
Zamyslel sem se, kdy sem byl naposledy v prodejně obuvi a pohlednul na svoje bose hnaty, opirajici se o hispaňolsky pisek. „Domnivam se, že nikoliv, seňore Frančesko. Prubnu to par dnu bez navštěvy obuvnickeho obchodu vydržeti. Navic se domnivam, že toto opatřeni jest proziravym rozhodnutim vlady a može prudce omeziti šiřeni nakazy.“
„Ano, ja pro jistotu nosim dvě masky, abych zabranil šiřeni korony. A zatim sem nic nechytil. Už se těšim, až cely svět opichaju těma vakcinatama a budem zas žit tajak dřiv…“ zamyslel se Frančesko.
Frančesko byl každopadně hodny chlop. Myšlenkově to byl sice idyjot a o Šejxpirovi se s nim hovořiti nedalo, ale myslel to dobře a možna aji proto se domnival, že to s nim jeho vlada mysli dobře a proto vydava opatřeni a odhodlaně bojuje proti viru.
„Včera v televizi řikali, seňor Ladik, že v jakesi vychodoevropske zemi chtěl jakysik zastupce lidu oznamit, že jiny zastupce lidu pry bere deset procent z městskych zakazek a oni mu vypnuli mikrofon a zbili ho. Je to pravda?“
„Netušim, seňore Frančesko. O keru zemi a jake město se jednalo?“
„Nepamatuji se dobře, seňore. Znělo to jako Kurwina,“ odvětil Frančesko a přinesl mi dalši Bohemku.
„Tak to neznam, seňore Frančesko. Ve městě s taky bizarnim nazvem sem nikdy nebyl. Znal sem město podobneho nazvu, byla tam taka křiva mešita, ale to už je davno. A navic, ve vychodni Evropě vladne demogracija. Tam by nikdo zastupcovi lidu mikrofon nevypinal. To neni bananova republika. Na to su zakony, seňore. Asi ste se splet. Možna mate na mysli nikoliv Kurwinu, ale Burkinu. Burkinu Faso.“ vysvětlil sem Frančeskovi jemne lokalni nyjance.
„To je možne, seňore Ladik. Burkina nebo Kurwina, to zni podobně. Ale stejně ste rad, že ste tady u nas, že?“ otazal se s prostym usměvem ten dobry chlop, položil přede mě mochito zdarma a dolel mi odporny, řidky mok do krygla.
Kdyby tak tušil, jak moc ma pravdu.
Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Hispaňola
Utíkal před Covidem jako zběsilý. Na konci ulice už nemohl popadnout dech. Chrchlal, dávil se, točila se mu hlava a necítil ani vlastní větry, které – co skok to prd – tvořily plynovou i poslechovou součást úprku. Byl konec, úplně rezignoval.
Covid v úplném poklidu došel, poštáral se nejdříve ve svém vlastním nose a pak tutéž špejli použil pro nos k smrti vyděšeného.
Chvíle napjatého ticha.
“ Máte hrozné šňupáky“, pravil Covid a odkráčel středem.
Ladik by neměl psát Kurwina, ale bakalovo, krom toho z města se stala vesnice nebo rovnou cikánská osada, kterou doplňují starousedlíci ( kteří nikdy neodejdou) a pak šupáci ( do toho patří i zmíňovaná oranžová opice), kteří tuhle vyrabovanou osadu dojebou více než banderovci Ukrajinu – ze sto tisíc obyvatel v 89 to neliberalismus srazil na cca třicet tisíc ( z toho je tady půlka jenom bumážkou na pobyt) – ale je tady stále téměř nejvíce jedinečného antracitu na planetě, ale ten se už politicky a ani virtuální ekonomikou nevytěží ( je taky dobrý, že dochází k masívnímu útlumu a… Číst vice »