Ukrajina a EU: Budoucnost bez NS-2 – Evropa se zříká uhlovodíků

Evropa, na rozdíl od nás, už oslavila svátky a vzpamatovává se ze zjištění, v jakém světě se nachází. Všechny zprávy zvěstující před koncem roku, jak se propadly ceny plynu, takže zdražily nikoli deseti, ale jen pětinásobně… Taková je evropská realita, v níž žijí. K tomu, co se dělo: Propad cen plynu dávali do souvislosti s tím, že jistý počet tankerů s americkým plynem, se na cestě do Asie obrátil a zamířil k Evropě. Ti, kteří umí sledovat pohyb tankerů si všimli, že jeden z tankerů, brázdících Indický oceán už 1 500 námořních mil ve směru Asie, obrátil a plul ve směru Evropy, ale v momentě, kdy v Evropě ceny spadly, se zase obrátil a plul do Asie…

To svědčí o tom, že titulky hlásající, že USA posílají svůj plyn do Evropy, si mohou dovolit jen ti, kteří jsou mimo reálný život. Je to tak, že to jsou plynoví obchodníci hledající nejvyšší zisk pro svůj náklad a nic víc, ale  státní zájem USA  tu není. Hlavní část tankerů, které pluly do Evropy, připlula k regazifikačním terminálům ve Španělsku, Portugalsku a dalších středomořských zemích, kam trubka Gazpromu nedosahuje. Všechny ty složité námořní manévry se týkaly všeho možného, jen ne zájmů Gazpromu.

Ten naprosto v klidu přežil novoroční svátky, všechny kvóty podle smluv minulého roku byly splněny, Polsko se konečně může radovat ze své nezávislosti, když plynovodem Jamal-Evropa nic neteče, Gazprom se věnuje jeho údržbě, když nikdo nic nepotřebuje. Proud plynu z Německa opačným směrem je už věcí dohody německých a polských plynařů.

Německo skutečně odstavilo tři jaderné bloky – zatím nemám zprávy, jak se to promítne na energetické burze a na cenách energie v Německu (natočeno 6. ledna). Jedenáct uhelných bloků, které měly být odstaveny do roku 2021, však překvapivě jede dál … možná, že východní vítr tam zanesl nějakou částici zdravého rozumu. Strana zelených, která vstoupila do vlády, se pokouší vykládat, že NS-2 je politickým projektem, o certifikaci zatím nic nového není. Co k tomu říci? NS-2 ještě nezačal pracovat a už zvýšil vliv Ruska na Evropu, k čemuž jí gratuluji: Unikátní projekt, který, přestože nefunguje, přináší mnoho prospěchu Rusku a konkrétně Gazpromu… Vše je OK.

Gazprom kromě toho navštívili představitelé Řecka k jednáním o plynu na léta 2022 až 2026, ten  jim nabídl postup podle rozhodnutí Stokholmské arbitráže, řídit se spotovými burzovními cenami. Řekové z nějakého důvodu těmito evropskými hodnotami nenasákli, takže se dohodli, aby se 80 % ceny řídilo spotovými cenami a 20 %  „plynovým košem“. Noví návštěvníci zatím nejsou, v jakém režimu bude Gazprom dodávat evropským partnerům, zda tradičně, tedy roční kvótu po 12 částech, to se zatím neví.

Před Novým rokem byla zaznamenána kuriózní stížnost Ukrajiny proti Gazpromu za to, že nenavyšuje dodávky plynu do Evropy přes ukrajinský plynovodní systém. Zní humorně, když si nečlenská země EU stěžuje k EU na jinou nečlenskou zemi…

Pokud jde o novinky už reálné, tak v Itálii se už ceny elektřiny zvýšily o 50 %, stouply i v Polsku, Pobaltí, o cca 40 %. V této souvislosti stížnosti na to, že zdražuje elektřina i v Rusku o 3-5 % v souladu s inflací: Komu se to nelíbí, měl by kontaktovat své poslance. Zda a jakým způsobem vykompenzuje odběratelů německá vláda nárůst lednových futures kontraktů o více než 50 % z 230 na 600 eur za kubík, zatím není známo. Co ale víme, že na Ukrajině se ukázalo, že výroba chleba si vyžaduje stálý přítok elektřiny do pecí, takže budou buď muset zvýšit ceny pekárenských výrobků o 30 %, nebo zafixovat cenu plynu pro toto odvětví na slušné úrovni.. To je zatím první vlaštovka na Ukrajině. Jak se cítí toto odvětví jinde, zatím těžko říci. V nejbližším období se to dovíme.

Rok začal, oteplení skončilo, svátky skončily, objevila se verze od jednoho z anglických publicistů, že „Putin opět všechny přehrál, protože už bylo rozhodnuto o výstavbě plynovodu do Číny „Síla Sibiře-2“ s kapacitou 50 mld. kubíků plynu ročně, což dá Moskvě do ruky další páku k nátlaku na Evropu“.  Není to tak úplně pravda, protože je vypracována trasa po území Ruska, řeší se trasa přes Mongolsko, proběhly telefonáty mezi Putinem a Si, a jsou zákulisní naděje na to, že všechny otázky kolem projektu budou vyřešeny během návštěvě V. Putina na OH v Pekingu. Pak by se mnohé změnilo, protože „Síla Sibiře-2“ začíná ve stejném plynovém revíru, jako NS-2 a předpokládaná kapacita „Síly Sibiře-2“ je stejná jako kapacita NS-2, což by umožnilo otočit volantem na západ nebo na východ, ačkoli dispoziční rezervy umožňují naplnit obě kapacity. Uvidí se, jak se Evropa zachová.

Řada médií píše o tom, že v nejbližší době může být jaderným elektrárnám v EU udělen statut nízkouhlíkové energetiky. První se o tom zmínil bulharský prezident po jednání s předsedkyní EK. Pokud jde o plynové elektrárny, tak jim bude nejspíš též udělen statut nízkouhlíkové energetiky, ale na přechodné období. Zatím je to vše na úrovni zvěstí, nebo „insiderských informací“. Mnozí v Evropě přiznali, že vzdání se jaderné energetiky (JE) byla chyba, existuje dopis 10 zemí, a zatím jen slova francouzského prezidenta o potřebě návratu k JE.

V Číně byl spuštěn už druhý tisícimegawatový jaderný reaktor generace 3,5 na základě HPR 1.000 podle čínské technologie. Takže Čína pokračuje v práci, pokračuje v přípravách na zelenou energetiku, v rámci čehož byl před Novým rokem spuštěn nejsilnější – 1.000 MWh uhelný energoblok  – což je zvláštní pozdrav Gretě Thunberg.

Co ještě znepokojuje… To, jak zareaguje Kuzbas na rozhodnutí Indonésie o měsíčním přerušení exportu uhlí. Připomínám, že právě Indonésie je největším světovým exportérem uhlí. Horníci Kuzbasu na to zareagovat mohou, otázka je, zda to dokáže odvézt železnice. Krom toho i Austrálie zaznamenala loni velmi dobré výsledky v exportu uhlí – než přišla o čínský trh.

Zkrátka, zelená revoluce pokračuje, a proto cena plynu vzrostla během roku o 60-70 %, předběžné výsledky uhelného průmyslu pro Rusko ukazují 9% meziroční nárůst, což znamená návrat k ukazatelům roku 2019. Všechno naráží na práci železnic (RŽD) a kapacitu západovýchodních tratí, s Východním polygonem v Murmansku, protože taková společnost jako Sibantracit si v létě ověřila neuvěřitelnou variantu dodávky uhlí dobývaného v Novosibiřské oblasti, po železnici převážení na sever do Murmanska, odkud se lodí přepravuje do Asie, takže nemusí prosit RŽD … Dokonce i tak krkolomná cesta je zisková. Mnohé bude záviset i na tom, jak se bude vyvíjet realizace projektů podnikatele Romana Trocenka. Dnes lze konstatovat, že arktické uhelné projekty soustřeďuje ve svých rukou společnost AEON se zhruba 70 různými odvětvími činnosti, včetně dopravy, stavebnictví, správy letišť a přístavů a produkce pro letecký a kosmický průmysl, podnikající na území Ruska, Kazachstánu, Německa a Holandska. Společnost se dočkala dořešení sporů kolem Tajmyrského revíru a čeká na rozhodnutí antimonopolního úřadu ve věci společnosti Vorkutaugol, finalizuje se projekt revíru mezi přístavy Dixonem a Dudinkou. Takže jsme skončili oslavy Nového roku, dočkáme se pravoslavných Vánoc (7. ledna) a pak uvidíme, jak budou vypadat kroky Gazpromu, což souvisí i s přáním jeho evropských společníků. Takže toto je jakýsi první letošní postsvátkový souhrn událostí v energetice…

Překlad: st.hroch 20220107