Co se stalo v USA aneb Oni se čehosi bojí

Kdepak, „dobývání“ budovy Kongresu USA jsme všichni viděli. Navíc, není úplně jasné, kdo ho organizoval. Je naprosto možné, že to byla speciálně připravená provokace sil vystupujících proti Trumpovi. Nepřímým důkazem toho je agresivní požadavek liberálních masmédií, aby za to byl Trump potrestán. Ano, viděli jsme hromadnou zradu v „jeho týmu“. Není pochyb, že pro kteréhokoli myslícího člověka (kolik jich takových přemýšlivých ale je) se legenda o „americké demokracii“ rozletěla na prach. Mně ale zajímá úplně jiný aspekt této události.

Zformuluji to takto: Kam se poděli Trumpovi stoupenci z americké elity? Tedy ti, o kterých jsem hovořil 5. listopadu 2014 na Dartmoorské konferenci v Daytonu? Kde byli a proč nepodporovali toho svého? Co dělaly alternativní elitní skupiny, bankéři, proč dovolili tak diskreditovat americké modely demokracie? Že nemohli nic dělat? Bylo pro ně tak těžké odvrátit dobývání Kongresu, nebo ho neorganizovat (v závislosti na verzi událostí)? Žádný problém!

Další otázka: Proč existuje taková agresivita proti Trumpovi? On přece „prohrál“ a v americké logice je poražený „loser“, který vůbec není zajímavý. Jaký smysl má dnes ho agresivně presovat? Pokud ho bude třeba zavřít, tak ho zavřou za půl roku! Ale ne, oni se čehosi bojí… Čeho?

Podíváme-li se na situaci s hlediska amerických elit (národních, nadnárodních nebo liberálních), pak obrázek vůbec nevypadá tak, jak se jeví obyčejnému obyvateli, nebo dokonce politikovi. Velmi zjednodušeně lze logiku elity vyjádřit emocemi majitele usedlosti, který ji nenavštívil nějakých deset let, omezil se na hlášení správce, ale když přijel, tak zjistil naprostý rozklad a chaos. Přitom se jeho představy o usedlosti zformovaly dávno, v době jeho pubescentních pobytů tam po několik letních sezón po sobě. Za uplynulých 15-20 let se tam vše výrazně změnilo.

Jistě, liberální elity „Západního“ globálního projektu a pravicově-konzervativní národní průmyslové elity USA (které „táhly“ Trumpa) se nacházejí ve stavu tvrdé konfrontace a nemohou nikam odejít, protože vítězství jedné síly znamená porážku druhé. Existuje ale ještě další varianta, daleko smutnější: Úplný rozpad celého systému a porážka obou sil. Pokud existuje pochopení toho, že se věci ubírají právě tímto směrem, tak se chování elitních skupin začíná podstatně měnit.

V roce 2016 byly liberální elity ve své expanzi uvnitř USA zastaveny, objevil se Trump. Ale za čtyři roky měl vyřešit několik úkolů:

1. Předložit alternativní ideologickou koncepci k pravicovému liberalismu – koncepci pravicově-konzervativní, a začít ji realizovat. Této úkol splnil.
2. Měl předložit nový ekonomický model, jako alternativu k brettonwoodskému. *) To nejenže uděláno nebylo, ale v tomto směru nebyl udělán ani krok. Taková otázka nebyla dokonce ani ve veřejném prostoru prezentována.
3. Pro tento model měl být představena kádrová základna. No, obecně řečeno, měla být zformována skupina (a v ideálním případě také představen model řízení s odpovídajícími kádry), která měla vypracovat a americké veřejnosti předložit onen nový ekonomický model. A tady je to naprostý neúspěch.

Já jsem o tom vlastně psal, ale zaměřovat na to pozornost v momentě, kdy ještě nebylo zcela jasné, kdo a jak vyhraje, jsem nechtěl.  Dnes se o tom dá mluvit otevřeně: V USA dnes nejenže není alternativa k liberální politice, ale nejsou dokonce ani lidé, kteří by mohli na toto téma něco říci. Navíc, protože se liberálové na středním stupni systému výkonné moci z Trumpa zděsili, tak teď zahajují hon na čarodějnice. Jak mi napsal jeden z mých amerických korespondentů: „Můj kolega, představitel investičních kruhů, mi včera na rovinu řekl, že pokud mám mezi přáteli trumpisty, tak peníze nedostanu nikdy, dokonce i pokud jsem o Trumpovi neřekl nic dobrého!“

„Trumpisté“ jsou však polovinou (ne-li více) obyvatelstva USA. Urážet je všechny není tou nejlepší taktikou. A tím spíš to dělat v situaci, kdy nejsou žádné konstruktivní pozitivní scénáře. Jistě, je pochopitelné, že na úrovni obyčejných liberálů (inu, podívejte se na ty naše – ti „jejich“ se příliš neliší) to pochopení není, oni jsou přesvědčeni, žen vedení plány a ideje má. Ale ve skutečnosti…

Ve skutečnosti Biden a Harris jmenovali do všech klíčových funkcí představitele korupční Clintono-Obamovské skupiny, kteří se pokusí ukrást to, co jim nedovolil svým zjevením ukrást Trump. Dělat nic nebudou a ani neumějí, protože k tomu nemají žádné představy a plány. Budou jen tupě lít emisní peníze do děr ve finančním sektoru. Liberální funkcionáři se tak chovat mohou, ale elity musí myslet na desetiletí dopředu…

A tady se naskýtá otázka: Jak se v takové situaci adekvátně chovat? Zvláště pak, vezmeme-li v úvahu, že bez USA se obě skupiny, jak liberální, tak i patriotická, ocitají ve složitém postavení. No jistě, pro patriotické elity jsou Spojené státy „všechno, co mají“, ale pro ty liberální jsou jen hlavní perlou v koruně. Soudě však dle stavu věcí v celé koruně (světové ekonomice), tam také není garance zachování si kontroly. Kamkoli šlápnete, všude jsou problémy. A proto odevzdat USA nepřátelům určitě nelze (Trump musí být zastaven), ale ani nést odpovědnost za následky nikdo nechce!

Z toho plyne, že je nutné se domluvit s patriotickými elitami o přeložení hlavního zápasu „na pak“, a zatím shodit celý systém řízení USA s jejich ekonomikou. A potom… A potom se pokusit na ruinách postavit něco nového. Jistě, v případě takového krachu bude lid, nejspíš, soucítit s konzervativními idejemi. Finanční zdroje totiž budou mít pod kontrolou liberálové…

Jinými slovy vzniká dojem, že se s USA rozhodli provést stejnou operaci, jakou se SSSR v roce 1991. A dále si dvě elitní seskupení budou konkurovat o vytvoření nové, řídící a politické elity. Ale starou je nutné vyčistit úplně celou, protože ona sama nic dělat neumí a nechce a druhým (lidovému Trumpovi) to neumožní. Možná, pokud by Trump byl manažerským géniem velikosti Borise Godunova nebo Stalina, mohlo by mu to vyjít. Trump je však úplně jiný typ.

Nakonec obě elitní skupiny „ponechaly“ své představitele svému osudu. A když už jde řeč o totálním vyčištění, ať tam sami sobě vytvoří problémy, řešit je už dávno není v jejich silách. A to, co vidíme, je zápas mohutných těl, která mají odpojenu hlavu, či hra fotbalových mužstev, jejichž celé trenérské lavičky odešly ze hřiště.

To je, rozumí se, jedna verze. Ta se podle míry přísunu nových vstupních informací bude měnit, ale zatím vypadá obraz právě takto, protože vyhnout se totálnímu krachu není možné (k tomu nejsou ani ideje, ani lidi), je lepší ho maximálně urychlit. Cestou poskytnutí úplné volnosti stávajícím manažerům. Tu volnost už částečně použili.

Existuje, pravda, ještě jeden aspekt. Pokud proběhne krach v USA, mohou zvednout hlavy regionální hráči. V EU situaci drží pod kontrolou (Merkel odchází, pro masová vystoupení migrantů je vše připraveno), no a Si s Putinem se mohou pokusit něco urvat. Proto je nutné je omezit. Si Ťin-pchinga  ekonomicky a Putina politicky. I proto se blíží sankční válka. Ale, přece jen to vše je ještě nutné prověřovat a prověřovat. Takže čekejte, další články brzy přijdou.

*) Bretton Woods – lesnatá oblast města Caroll v americkém státě New Hampshire jedinými zajímavostmi tam jsou dobová železnice a hotel Mount Washington, ve kterém se v červenci 1944 konala konference 45 zemí o nové koncepci mezinárodního peněžního systému. Výsledkem jednání byl tzv. brettonwoodský systém, jeho podstatou bylo napojení amerického dolaru na zlato, a ostatních měn na dolar. Dohoda dala vzniknout Stabilizačnímu fondu – později Mezinárodnímu měnovému fondu a Mezinárodní bance pro obnovu a rozvoj – později Světová banka. V roce 1971 prezident Nixon v reakci na žádost Francie a Velké Británie o splnění závazku a vyplacení dolarů ve zlatě, vazbu dolaru na zlato zrušil. To vedlo k období pohyblivých kurzů a cena zlata během několika měsíců vzrostla desetinásobně. To vedlo k uzavření další (Smithsoniánské) dohody, která se ale za necelé dva roky také zhroutila. Dolar ale dále zůstal světovou měnou.

Překlad: st.hroch 20210109