Ruská „agrese“

Situační úvod

V roce 2014 zinscenovaly USA v Kyjevě nedemokratický, násilný a nevolební politický převrat, kterým byla svržena demokraticky zvolená vláda a prezident a následně pod nátlakem restrukturalizován parlament. Do čela země byla dosazena loutková vláda v čele s protiruským nacionalistou Jaceňukem (proslulý svým prohlášením o ruských „podlidech“ a hajlováním) vybraným Američany.

Účast USA na převratu dokazuje:

• Přiznání sponzorování změn na Ukrajině pěti miliardami dolarů;
• přímá fyzická účast náměstkyně amerického ministra zahraničí Victorie Nulandové (madam „ Fuck the EU“) na Majdanu;
• Majdan začal v podání antiruských ukrajinských „Henleinovců“ (= politických barevně revolučních neZISKOVEK sponzorovaných z ciziny), ke kterým se posléze po rozpačitém průběhu připojili násilničtí neonacisté Banderovci. (Není zajisté žádná náhoda, že opakovaně předkládanou rezoluci Ruska v OSN o mezinárodním zákazu propagace fašismu odmítly právě USA a nová demokratická“ Ukrajina a američtí vazalové se zdrželi hlasování.)

Násilí na Majdanu, nedemokratické převzetí moci loutkovým režimem, následující násilí vůči ruskojazyčné menšině v Kyjevu a v Oděse (upalování a brutální vraždění civilistů), nový jazykový zákon předložený novým parlamentem zakazující ruštinu jako druhý úřední jazyk, perzekuce poslanců z ruskojazyčných regionů vedly logicky v těchto regionech k odmítnutí a neuznání legitimity násilně dosazené vlády antiruských nacionalistů. Tím fakticky došlo k rozštěpení Ukrajiny na prozápadní celek uznávající legitimitu nové reprezentace a ruskojazyčný celek, který jí odmítl a odmítl se podřizovat jejím diskriminačním zákonům a nařízením. Toto faktické rozštěpení trvá dodnes.

Po odmítnutí podřízenosti nové vrchnosti v Kyjevě následovala krátká přátelská návštěva ředitele CIA v Kyjevě (kde na ministerstvu zahraničí již měla své čerstvě zřízené úřadovny jemu podřízená organizace) a další den byla proti vzbouřencům, povstalcům, opolčencům (každý ať si vybere dle svého naturelu) vyhlášena nacionalistickým režimem ATO – protiteroristická operace, což je úderný mediálně vystajlovaný název pro občanskou válku. Tato válka, to znamená ozbrojená obrana ruskojazyčných regionů proti trvalému násilí ze strany násilím ustaveného nacionalistického režimu trvá dodnes. Není zajisté bez zajímavosti, že západní „investigativce“, lidskoprávníky, politické Ziskovky (Sorošovky), Člověky v tísni a podobné politické účelovky utrpení křesťanských civilistů, dětí a starců napadaných, vražděných, znásilňovaných v evropském regionu nechává zcela lhostejnými. Raději se věnují monitorování utrpení dětských muslimských třicetiletých mužských sirotků migrujících z válkou zdemokratizovaných zemí do evropského zaslíbeného ráje s tuctem neposkvrněných panen. Zajímavé je též, že je nechávají lhostejnými i potlačování práv ruskojazyčné menšiny na Ukrajině, osudy zmizelých novinářů z alternativy, zakazování médií a podobně. Nijak se neozvali dokonce ani proti nedemokratickému násilnému převzetí moci – toto naopak unisono podporovali.

Konspirační vsuvka

K mediálnímu zakrytí násilí na Majdanu i po Majdanu byla velice pravděpodobně zinscenována zpravodajská konspirace známá jako sestřel malajsijského letadla MH 17. Jedno násilí mělo být a bylo mediálně překřičeno a zastřeno jiným aktuálnějším násilím, kterým byly přesycena mainstreamová média po dlouhé období. Které indicie poukazují na konspiraci:

• Trasa dopravního letadla byla změněna z bezpečné na poslední chvíli a navedena nad válečnou oblast;
• nová „demokratická“ ukrajinská vláda nevyhlásila pro dopravní letadla bezletovou zónu nad válečnou oblastí, tím padá hlavní odpovědnost za sestřel na ni;
• v oblasti sestřelu měla ukrajinská armáda 3 KOMPLETY protiletadlových systémů BUK;
• ruský generální štáb uspořádal virtuální telekonferenci z řídícího střediska, na které na velkoplošné obrazovce poskytl snímky z družicového sledovacího systému s rozmístěním protiletadlových systémů v oblasti bojů;
• americká strana přes opakované výzvy ruské strany neposkytla veřejnosti žádné satelitní snímky ani snímky ze špionážních letadel monitorujících oblast;
• incident se sestřelením letadla MH17, ze kterého byli téměř okamžitě bez jakýchkoliv důkazů obviněni separatisté a posléze Rusko, se stal záminkou pro zavedení trvalých protiruských politických a ekonomických sankcí, které trvají dodnes;
• žádné sankce proti nedemokraticky násilím ustavenému nacionalistickému režimu v Kyjevu dodnes zavedeny nebyly.

Vyhrocený antiruský nacionalismus a protiruská indoktrinace veřejnosti zcela proměnily Ukrajinu ze země až do majdanského převratu prosté skupinového etnického násilí  na zemi rozvrácenou, plnou násilí a předsudečné nenávisti.

USA se povedl další majstrštyk. Byla rozvrácená další země v sousedství Ruska, posílen Bismarckův slovanský protiruský val, rozšířeno potenciální předsunuté válčiště – kononenfutr s Ruskem.

Rusko samosebou na toto muselo reagovat jak na Krymu, tak na Donbasu. Koneckonců svou reakcí navázalo na Kosovský precedent, který zavedly do mezinárodní politiky USA.

Otázkou nyní je, kam až globálně ambiciózní, setrvale expandující (nach Osten) USA nechají situaci dojít. Jestli zůstane u Krymského statu quo i na Donbasu, anebo poštvou své užitečné idioty v Kyjevu do války proti Rusku s cílem vyvolat regionální konflikt, na kterém by se tradičně přiživovaly. O tom, že tato operace Ruska na obranu ruskojazyčních regionů a jejich obyvatel bude mediálními presstitutkami unisono vykreslena jako bezprecedentní akt ruské agrese (americké agrese jsou v západních médiích buďto tabu anebo vykresleny jako akt demokratizace, osvobození, ochrany lidských práv a podobně) a snahu o vojenské dobytí celé Ukrajiny nepochybuji. Stejně tak nepochybuji, že se zcela zapomene na to, co tomu předcházelo. Na ruské opakované návrhy o diplomatickém řešení, o demilitarizované zóně, která byla původně Rusku přislíbena a podobně.

Závěr

Jsem zcela přesvědčen o tom, že bez přímého vměšování USA do politického převratu na Ukrajině a jejich následného řízení procesů na Ukrajině by dodnes byl na východním cípu Evropy klid a mír. Ukrajinci mohli dodnes žít v míru ve společném státě, Ukrajina mohla mít dobré sousedské vztahy s Ruskem, Evropa mohla být dál mírovým ostrovem s dobrými vztahy s Ruskem. V ekonomice mohl dál převládat relativně svobodný obchod bez kontraproduktivních sankcí, politika mohla být založena na diplomacii, vyjednávání bez nátlaku a ultimát. Ovšem někomu Putinem vstřícně nabízená ruka v Mnichovu v roce 2007 tuze nevyhovovala. Někdo velice potřeboval vytvořit konflikt s Ruskem. Někdo, kdo na takových konfliktech v Evropě doposud velice vydělával. Rusko konflikt v Evropě, na svých hranicích ani v Eurasii rozhodně nepotřebuje. Na rozdíl od někoho, kdo takové konflikty, obzvlášť v ekonomicky citlivých oblastech odmítajících jeho diktát, s oblibou vyvolává.

Veškerá vina za vývoj na Ukrajině padá na ty, kdo toto nekonečné násilí uvedli do pohybu. Stejně jako v Iráku, Libyi a v Sýrii.

Stanův komentář: Podle mého názoru bylo rozhodnutí Ruska chybné, tedy horší než zločinné. Poprvé za osm let „ukrajinské krize“ Rusko udělalo přesně to, k čemu ho jeho „západní partneři“ tlačili.