Vraždění v Kazani: první oběti transhumanismu. Kdo ve skutečnosti zmáčkl spoušť?

Proč se to, co se stalo v Kazani, znovu zopakuje. Proč jsme se právě nyní stali svědky systémového nabourání vědomí, kdy je komplicem Digitálního Leviatana celé životní prostředí. Jak se každý zástupce digitální generace může stát nástrojem v moci Digitálního Leviatana, a proč je transhumanismus fašismem 21. století.

Celým Ruskem otřásla hromadná vražda v metropoli Tatarstánu Kazani, kde šílený střelec, 19 letý bývalý student Galjavijev zabil 9 a zranil 23 lidí – studentů a učitelů místního gymnázia. Událost je v ruských médiích probírána ze všech stran – zajímavý je názor publicisty а experta v oboru umělé inteligence Igora Šnurenka…

Neobohové už jsou tu…

Už v knize „Prolomený člověk“ jsem položil otázku, čím se „neobohové“ budou lišit od lidí. Jakkoli se otázka zdá být abstraktní, odpověď na ni je dána v příšerném vraždění, ke kterému došlo právě v kazaňské škole. Podívejme se, co zveřejnil vrah na svém kanálu na sociální síti Telegram pojmenovaném „Bůh“ před rozpoutáním oné krvavé lázně. Napsal: „Zjevil jsem se na tento svět v podobě člověka, abych se vás všech zbavil. Dnes zabiju velké množství bioodpadu. Jako bůh chci, aby se všichni prohlásili za moje otroky. Musíte dělat naprosto vše, co budu chtít, ve světě nesmí zůstat žádná havěť – je to chyba vesmíru“ – tolik citát. Vypadá to jako blouznění šílence, ale nositelů takových výpovědí je na síti velmi mnoho a někdo z nich, veden tímto příkladem, zřejmě ta slova uskutečňuje v praxi.

Je třeba si uvědomit, že názory „kazaňského boha“ jsou transhumanistickými idejemi v čisté formě a jsou velmi populární mezi „ajťáky“. Podstatou ideje je, že se někteří lidé mohou stát bohy a ostatní nemají význam, a musí se těmto novým bohům bezpodmínečně podřídit. Ponechme stranou řadu otázek, jež vyvolává oficiální verze události, podporovaná videozáznamy z okolí školy, ale i záznam neznámého ozbrojeného člověka jdoucího po chodníku – přičemž zůstaly neodpovězeny otázky, kdy a kde bylo video pořízeno, kdo je ten muž, a odkud se u nezaměstnaného chlapce, který zřejmě nesehnal dost peněz na úhradu studia, najednou objevily peníze na koupi poměrně drahé pušky (mimochodem, úplně stejné, jakou měl před několika lety střelec v Kerči).

Mám jistou verzi, kterou vyložím ke konci, ale hlavně je třeba říci následující: „Neobohové“ už jsou tady a „kazaňský neobůh“ je neo-člověk, živá zbraň a jakási řízená lidská raketa. Je to produkt digitalizace, člověk-nástroj, který lze ovládat na dálku ze stavu „nula“ do stavu „jedna“. Často se vyslovuje banální myšlenka, že technologie jsou neutrální, že je to nástroj a je důležité, kdo ho řídí, a ten kdo řídí, provádí výběr mezi dobrem a zlem, takže veškerá odpovědnost leží na něm. To ovšem platí jen tehdy, jestliže ten, kdo tyto technologie používá, je naprosto samostatný – kdy je subjektem, který sám rozhoduje a bere na sebe plnou odpovědnost. Tady ale položím otázku, zda jsme zůstali takovými subjekty, zejména pokud jde o ty skvělé technologie. Vždyť tzv. uživatel je sám takovým nástrojem, který drsně použili jako onoho „kazaňského neo-boha“, stejně jako před několika lety použili zmíněného „kerčského střelce“. Dnes nejčastěji používají mírné jemné nabádání vyvolávající v nich iluzi volby… Můžete namítnout, že to bylo i dřív – ale rozdíl od dob minulých spočívá v tom, že „digitální Leviatan“ používá lidi automaticky а člověk je úplně vyřazen z rámce rozhodování.

Teď, například, probíhá automatizace rozhodování, dokonce na nejvyšších úrovních řízení státu. V souvislosti s úspěchy v digitalizaci svého vlastního vědomí budou úředníci dostávat body KPI (klíčové ukazatele efektivity), aby si mohli napsat vyšší výplatu… Mimochodem, s takovým návrhem přišla do vlády Akademie národního hospodářství při vládě RF… a takových aktivit je víc. Mnoho se hovoří například v oblasti vzdělávání, kde šéf Sběrbank German Gref silně tlačí na strategii vzdělávání. Hovoří se mnoho o měkkých návycích, kompetencích… Ale pro výchovu vrahů nejsou nutně potřeba měkké návyky. Pro přípravu vrahů, vytvoření produktu, jakým je „kazaňský střelec“ postačí vyvolat pocit neskutečnosti, nepotřebnosti bytí, prázdnoty kolem.

Stačí ze světa odebrat smysl a tento smrtící náboj, akumulovaný uvnitř oné černoty, může vystřelit třeba rákos – ani ne nutně puška. A vraždění bude, bohužel, sloužit k popularizaci těchto člověku nepřátelských idejí transhumanismu. To vraždění je jen jakousi spouští, ale ve skutečnosti už to vše intenzivně probíhá. A to díky reformě vzdělávání, do níž tečou miliardy, a transhumanistické názory prosazované různými institucemi se stávají masovými. Copak totéž, nikoli zatím obsahem, ale formou, neříká German Gref, nebo zvláštní prezidentův představitel pro digitalizaci Dmitrij Peskov, copak se oni necítí být bohy, jimž se musí podřídit objekty, kterým velí?

Když se podíváte, co čtou a studují vaši známí, studenti a žáci, vidíte, jak se jako požár ve stepi mezi „ajťáky“, budoucími psychology, biology, lékaři, inženýry a zejména manažery (vidíme ve státní správě) šíří názory, že člověk je jen stroj, vědomí je jen iluze, vesmír je jen velkým počítačem a lidský život je vlastně jen program, takže lidi lze libovolně naprogramovat, digitalizovat atd. Že tedy je člověk jen soubor „nul“ a „jedniček“, jejichž množství lze snižovat, přepisovat – podle vůle těchto nových „bohů“. Na plnění sociální objednávky mocných pracují i filozofové – na zdůvodnění odlidšťování – a my vidíme mnoho publikací, tzv. objektově orientovaných antologií, které prohlašují, že se člověk ničím neliší nejen od krysy, ale ani od tabletu nebo notebooku, od kamene, od stolu – které lze zvážit, spočítat a naprogramovat. A tyto ideje zařazují do tzv. Foresight-projektů našich institucí, na což ze státního rozpočtu opět plynou miliardy. Prostřednictvím počítačových her se transhumanismus stává masovou ideologií. Následkem toho nebudou jen excesy, které pozorujeme. Lidé s těmito idejemi se mohou spojovat – a už se tak děje – do skupin v sociálních sítích, kde se cítí být „bohy“, kteří rozhodují o osudech lidí …ten kazaňský vrah nazýval lidi bioodpadem. Ale s božstvím úzce souvisí i vědomí odpovědnosti – ovšem ta jim úplně chybí…

Jsou tam i vývojáři a různé vývojové instituce, které vyznávají stejnou ideologii. Rozdíl mezi takovým „neo-bohem“ a tím, kdo stiskl spoušť pušky, je v tom, že ten druhý ztratil duši podstatně dřív, a nejspíš k tomu došlo nějakou analogovou cestou. Všechno mívá začátek, vycházející odněkud zvenčí. A digitální Leviatan*), který tento systém řídí, měl také počátek zvenčí, z analogového světa, a takoví „neo-bohové“ si mysleli, že vypouštějí onoho digitálního Leviatana, aby všecky kontroloval. Ale dnes se vše změnilo a oni sami se stali nástroji a součástkami stroje. Lze říci, že v současném Rusku je řada agentur, které vůbec nevypadají cize – viz Národní technologickou  iniciativu, Agenturu strategických výzkumů, Rosnano a mnoho dalších organizací. Existují jiné, neformální skupiny, vyznávající transhumanistické ideje, které reálně mohou mezi sebou plánovat uchvácení moci – zvláště pak, mají-li přístup k analytickým informacím globálních sociálních sítí, digitálních platforem. Pak jsou tyto skupiny schopny modelovat reakce obyvatelstva na ty či ony události, ale i reakce staré ztrouchnivělé elity, která už není ničeho schopná, a zcela cynicky nemá ani žádná přesvědčení, – a plánovat akce – přirozeně, že takové akce, které posunují vývoj v jim potřebném směru.

V případě kazaňského střelce byla reakce mocenských orgánů snadno předvídatelná: Posílit dozor a kontrolu, převést školu na distanční výuku, všude zavádět systém biometrie, odstranit anonymitu z internetu, možná bude brzy vytaženo téma odchodu od hotových peněz… Zajímavé je ale, že každé z těchto opatření posiluje moc oněch neformálních skupin, o nichž jsem hovořil. Já označuji tyto lidi za „binárníky“. Právě oni zajišťují spojení státní moci, tedy oněch zvetšelých elit s digitálním Leviatanem. Tito „binárníci“ stojí u pák vývoje řízení počítačovch systémů, sítí, biometrie, monitoringu atd. Připouštím dokonce, že tito „binárníci“ budou formovat jakési sítě sítí, nebo skupin, která bude řídit už nejen nasměrování jednotlivých šílených vrahů, ale celých skupin, mj. složených z týchž „binárníků“, které sjednocuje ideologie, protože co do názorů na život není rozdíl mezi top-manažerem a síťovým gamblerem (jakým je onen kazaňský vrah). Jedni i druzí používají, v té či oné verzi, transhumanismus – protože je transhumanismus pro chudé a transhumanismus v propracovanější, delikátnější verzi.

Podobně tomu bylo i u fašismu a nacismu, které měly řadu variant. A technokraté-bináristé se dnes opájejí svými možnostmi v nabourávání se do vědomí a jeho řízení. Dokonce i organizují mezi sebou herní souboje, schopné parodovat odpor skutečný a zaměřený na rozeštvávání svých protivníků, mohou pohybovat lidmi jako pěšci, pobláznit je prostřednictvím neformálních skupin takových ajťáků, navádět je k trestné činnosti, dávat jim do ruky zbraň. Přitom mezi takovým neo-bohem a objektem v podstatě (ve filozofii, kterou vyznávají) není rozdíl.

Bohem je ten, který si vzal do hlavy tuto iluzi, ale pokud je „binárníkem“ s transhumanistickým vzděláním, tak ví, že on sám je stejně prázdným objektem jako stroj, jako počítač s pamětí a programy, které lze vymazat, přepsat – a žít s tím je, zřejmě, neuvěřitelně těžké. A on se bude strašně mstít za onen průlom hlavy a za peklo v ní. A kazaňské peklo je prvním zvonkem, toho, co nás čeká, pokud nezastavíme ty, kteří v podstatě na scénu pověsili pušku, jež vystřelila. Na prvních dostupných záznamech s oním kazaňským „bohem“ bylo jasně vidět, že je „zombifikován“ několika naučenými formulemi.

Existuje verze velmi podobná tomu, o čem pojednával jeden americký film z roku 1974, „The Parallax Wiew“, natočený Alanem Pakulou, kdy jistá organizace vyhledávala psychicky nevyrovnané lidi, vymývala jim mozek, vedla je a prováděla jejich pomocí politické vraždy a dělala z nich obětní beránky, o kterých psal tisk jako o vrazích  atd. Tedy – pečlivě organizované spiknutí založené na systému manipulace, vymývání mozků, psychologického výběru. Podle režiséra filmu něco takového existovalo v 60.-70. letech v USA. Vzpomeňme si, že v těch letech došlo k vraždám bratrů Kennedyů, Martina Luthera Kinga, přičemž všude byli prohlášeni za viníky šílení jednotlivci a autor ve filmu uvádí verzi existence takové organizace, jež vysílala tyto jednotlivce v zájmu svých cílů. Podíváme-li se nejen na ono kazaňské vraždění, ale i na hromadné vraždění ve městě Kerč v roce 2018, vznikají paralely s tímto filmem a myšlenky na to, že by taková organizace reálně mohla existovat, a mohla by to být organizace takových „binárníků“, kteří prosazují svůj program, kteří například usilují o realizaci opatření směřujících k posílení kontrolních systému, digitálního koncentračního tábora, protože oni stojí u řídících pák procesu. Tato verze mi připadá docela pravděpodobná.

Hovoříme-li o lidech nabouraných oním digitálním Leviatanem, tak jim už nezbývá vlastní vůle, stává se nástrojem, což neprobíhá vědomou volbou, on vlastně, ve stavu jakéhosi polovědomí, prodává Leviatanovi svou duši. Přitom se Leviatanovými nástroji stávají všichni účastníci tohoto digitálního systému, protože sám systém funguje jen ve své totálnosti, kdy se mu všichni podrobují a plní jeho cíle.

Říká se, že ten střelec mohl být nějak „zombifikován“ prostřednictvím skupin. Psychologické zpracování, indoktrinace bylo i dříve, před řadou desetiletí, nicméně nyní jsou možnosti systémového prolomení vědomí Leviatanem, a možná jsme se stali svědky něčeho takového. Spolupracovníkem, spolupachatelem se stává celé jeho okolí. Vše, co člověka obklopuje lze zaměnit virtualitou a z člověka lze udělat nepopsaný list, na který lze kreslit jakékoli vzory – přinejmenším si to myslí oni, a vycházeje z toho, vypracovávají svoje plány.

V každém případě, pokud tomu bylo tak, toho vraha nepřipravil žádný mág, Bůh nebo nadčlověk, ale celé okolní prostředí, celý systém, celý tento Leviatan, celá síť, složená z lidí, ze systémů s umělou inteligencí, s hybridními systémy – ohromná pyramida s velkou infrastrukturou, která se projevuje jako jedna podstata, – za jeden z jejích z projevů můžeme považovat tento zločin.

Jsem ale přesvědčen, že transhumanismus nalezne své místo na smetišti lidských ideologií – vedle fašismu a nacismu. Protože to, co jsme viděli, jsou první zvonky – a nedopusťme, aby ideologové transhumanismu spáchali na zemi to, co fašisté a nacisté. Protože v mých představách je transhumanismus fašismem pro 21. století.

Igor Šnurenko (1962) – absolvent Leningradského mechanického institutu, Kolumbijské univerzity, s dlouhodobou praxí v USA. Po návratu do Ruska publicista, expert v oblasti umělé inteligence.

*) Leviatan – mnohohlavá mořská příšera, zmíněná v Starém Zákoně (např. v knize Jobově), mnohdy stavěný na roveň s Antikristem. V přeneseném slova smyslu je to i jeden z robotů, vystupujících v řadě počítačových her. Pojem digitální Leviatan Šnurenko použil v některých svých knihách, včetně čerstvě vydané „Prolomený člověk“ (Homo fractus).

Překlad: st.hroch 20210515