Emmanuel Macron se chystá tento týden oznámit možné zmírnění současných omezení týkajících se koronaviru, nutně totiž potřebuje v průzkumech veřejného mínění získat přední místo. Koneckonců Macron hodlá být znovu zvolen, ať to stojí, co to stojí. Francouzská hlava státu zoufale potřebuje nárůst popularity, aby mohla začít upalovat své odpůrce.
A přisluhovači francouzského prezidenta, zvaní též macronisté, se ve svých prostředcích nehodlají omezovat. Publicista Éric Zemmour to už pocítil na vlastní kůži. Byl označen za agitátora voleb (ačkoli Zemmour nic takového neřekl) a bylo mu pozastaveno vysílání na televizním kanálu, kde se účastnil večerní talk show.
Státní dozorový orgán, Nejvyšší rada pro audiovizuální média, vydal pokyn, podle něhož musí být čas věnovaný publicistovi Zemmourovi v talk show zahrnut do vysílacího času, když Zemmour (údajně politik) prezentuje své názory.
Zemmourova vysoká sledovanost, velká přízeň publika k němu a popularita se staly pro Elysejský palác problémem. Právě ve chvíli, kdy sám Macron uvažuje o spojenectví nikoli s pravicí, jak by se mohlo zdát, ale se „Stranou zelených“, nejukřičenější a nejindoktrinovanější levicí. Takže čím méně Zemmourových spekulací o nadcházející „ekologické diktatuře“, tím v tuto chvíli lépe pro Macrona.
Černý puntík však nedostal jen Zemmour. François Fillon, kterého macronisté již soudně likvidovali (na základě obvinění, jejichž neopodstatněnost, stejně jako přímé zasahování do vyšetřování, uznal i státní zástupce, který tehdy vyšetřování zahájil), je nyní souzen podruhé. Tentokrát je Macronův bývalý soupeř podezřelý ze „zpronevěry veřejných peněz“.
Jak se v Rusku říká, je třeba zatlouci bývalého premiéra země jako hřebík do klobouku, aby stejně jako Zemmour nemohl na veřejnosti říct ani slovo.
Eliminace skutečných nebo potenciálních politických soupeřů toho, koho elity prosazují do nejvyššího francouzského úřadu, není až tak stará politicko-technologická praxe.
Poprvé byla použita před deseti lety, když bylo nutné odstranit z cesty vedoucí k Elysejskému paláci tehdy zjevného favorita a faktického kandidáta socialistů Dominiqua Strausse-Kahna. V jednom z newyorských hotelů byla proti bývalému výkonnému řediteli MMF zinscenována provokace. Vzpomínáte si, jak ta černá služebná řekla, že se ji někdo pokusil znásilnit? Případ se ani nedostal před soud, protože newyorští prokurátoři stáhli všechna obvinění proti Strauss-Kahnovi, protože údajná oběť lhala a byla zmatená ve své výpovědi a v té době se nacházela na území USA nelegálně. Strauss-Kahn byl však politicky nadobro zničen.
Naopak Hollande (s katastrofálně nízkým ratingem i ve vlastní straně), který tehdy splnil všechny požadavky globalistů, byl donucen zhubnout, naučili ho vázat kravatu a dokázali tak dát bývalému starostovi provinčního města „pařížský lesk“.
Výsledek?
Hollande souhlasil se všemi rozhodnutími, která po něm požadovali ti, kdo ho učinili prezidentem. Obvinil Rusko z „anexe Krymu“ a podpořil uvalení sankcí na naši zemi, čímž zradil zájmy vlastních spoluobčanů a poškodil francouzskou ekonomiku. Hollande se poslušně postavil do čela, zatímco Merkelová otevřela hranice EU milionům nelegálních přistěhovalců. Dodával zbraně islamistům v Sýrii.
Ke konci svého mandátu však podle těch, kteří se připravovali na jeho znovuzvolení, tak činil s nedostatečným nadšením. Hollanda proto vyřadili jako odehranou kartu a rozhodli se pro jeho podřízeného.
Příběh téměř pětiletého působení Macrona, který vystřídal Hollanda u moci, je sledem politických neúspěchů, které nebyly způsobeny vnější vyšší mocí, ale základním nedostatkem kompetencí pro řízení země.
Ne, neměl uvalovat další daně v době, kdy lidé počítali s eurocenty navíc, aby mohli vyjít se svou mzdou. Ne, první dáma by neměla nosit oblečení, které stojí roční plat většiny obyvatel. A tady jsou žluté vesty.
Ne, neměl poté, co pracoval pro Rothschildy a dostal tam astronomické prémie, říci nezaměstnanému mladíkovi z venkova, že „práci v Paříži najdete, když přejdete ulici“. Stejně tak si neměl najmout za důvěrníka a nejbližšího spolupracovníka muže (Alexandre Benallou) s mírně řečeno bizarní a temnou minulostí.
K pandemii není co dodat – to fiasko je zřejmé.
Francouzský vůdce však utrpěl i osobní porážku. Navzdory všem Macronovým tvrzením, že „vakcíny nesmí podléhat zákonům trhu“ (tj. patentovým omezením výroby), se prodejní cena tohoto typu léků zvýšila o čtvrtinu a mezinárodní očkovací kampaň COVAX, jejíž myšlenku francouzský prezident prosazoval, skončila neúspěchem.
Průzkumy veřejného mínění říkají totéž, ale v číslech – téměř všechny dávají současnému prezidentovi 24 % hlasů v prvním kole voleb. Přesně tolik, kolik získal Macron v roce 2017 ve stejném prvním kole.
To znamená, že za dobu, kdy je politik u moci, mu nepřibude ani jeden volič. Místo toho si Macron mistrně vytvořil nepřátele uvnitř i vně země: jeho zahraniční politika – chaotická, nepromyšlená a nehorázně slabá – udělala z Francie (mimochodem jaderné velmoci) terč posměchu.
Hysterie kolem „nože v zádech“, který Canberra údajně vrazila Paříži do zad, odvolání velvyslanců Austrálie a USA, stejně jako zrušení plesu vítězů v Chesapeake, to vše je jen laciný píár.
Když se před pěti lety ve francouzské společnosti zkoumalo, zda je bankéř Macron volitelný do nejvyššího úřadu v zemi, Alain Munk, jeho mentor a guru, muž, který byl také nazýván „hlavním kádrovákem Rothschildů“, poznamenal: „Víte, finančník tohoto kalibru je skutečně drahá eskortní společnice, která umí svádět i poslouchat, ale hlavně ví, co a kdy se od ní žádá.“
Tato slova se dají docela dobře vztáhnout na způsob, jakým Macron vládne zemi během svého současného mandátu, který vyprší v květnu příštího roku.
Přibližně stejné chování bude zřejmě určovat i jeho nadcházející volební kampaň.
Ale jestliže před pěti lety nebyla žádná hospodářská krize ani pandemie, nyní krásné modré oči zdaleka nebudou stačit k tomu, aby voliče svedly, a hysterické lži také mnoho nezmůžou.
Macron bude muset buď zcela přehodnotit svou taktiku, aby zvýšil svou voličskou základnu, nebo eliminovat všechny své protikandidáty, jak se to již stalo v případě Fillona.
Jak známe francouzského prezidenta, je téměř nemožné se mýlit v předpovědi, kterou variantu zvolí.
Zdroj: RIA
Překlad: st.hroch 20210922
Soudruh Micron má velký problém. Chtěl být větší, než mu přísluší, ale je to jen český dřep purple – Fiala. Odešla mu MerkHELL, on neodešel z NATO, chce euroarmadu, a eurosoudruzi chtějí vyměnit zabozroutskou sesli v Rade válek při UNO za zastoupení euroknechtu. Všechno jde tak rychle, že i covid delta si může stěží pohonit svůj vlastní pražský MenZES.
Micron se radil s Bona Part End , zda nevyměnit Covid za chřipku. Ovšem NATO je třeba mít koule. A chudák jednokulecny Micron je jen zameniTELLnou figurkou zvici haličského GREENhorna.
Válečný koloniální blb ve světle Super Duper cur@nek. Izrazidovi emericky hlinak neschválil další miliardy dolacu na jejich sabbatovsky Iron Man Dome. A odkundapak nám přichází mráz? Malá Kretenie má ropu typu Brent a na benzinkach se nedostává cur@nek.
https://www.novinky.cz/zahranicni/clanek/britanii-zachvatila-benzinova-panika-40373058#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=Zsp2TpvkMKh-202109241341&dop_id=40373058&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Nechci malovat anděla na hajzlpapir , ale mám pocit, že Rus, ač sám tisnen covid agendou a různými vousouchy – don’t worry, be happy – začíná být velmi zklamán výkonem zachudu v hodině mezi psem a vlkem. Na druhou stranu já osobně jsem velmi zklamán Ruskem. Na výpad Putinova kamaráda erdragona o neruskem Krymu bych já osobně okamžitě reagoval – až Osman vrátí severní Kypr Cypru, tak můžeme jednat o tom, že až příště Žid zase někde odstřeli pár Turků, tak si opečeme vrbeticky špekáček. Společně. Putin se ocitá za zenitem respektability. Je třeba ocenit jeho neuvěřitelný výkon při revitalizaci… Číst vice »
Jak jsem už uváděl – Machiavelli byl přesvědčen, že alespoň dva po době jdoucí silní vladaři „otisknou státu tu silnou pečeť“.
Jistě každý se jednou opotřebuje – i Putin.
Na druhou stranu je celosvětově vše v takovém pohybu a takové nejistotě, že opatrnosti a záměrné nevyhraněnosti a neodrývání karet a postojů není nikdy dost. Viz tradiční čínská mlčenlivost.
Možná se Putin zajímá víc o to co se děje a co by se mohlo stát, než o to co se říká.
Tak Macron chystá tento týden zmírnit koronavirová omezzení, protože nutně potřebuje v průzkumech veřejného mínění získat přední místo. O kolik a na jak dlouho?
Přitom tolik lidí sežralo a stále ještě žere kecy o ZDRAVÍ.
A definice Covidu z jedné diskuze:
„Děsivá televizní nemoc s úmrtností dle WHO 0.25%,…“