Ať chceme, či ne, svoboda doby kamenné je ta tam. Byla to absolutní svoboda, krom náčelníka kmene, nebo šamana, lidem nikdo do ničeho nekecal, i když i to byla pravděpodobně jen doporučení pramenící ze zkušenosti. Výsledky svobodného jednání byly buď veskrze pozitivní nebo fatální, nikdo to, však, neřešil a nezaváděl žádná plošná opatření. Hloupost se, prostě, nevyplácela a působila jako pozitivní evoluční faktor rozvoje lidské civilizace.

Ne tak dnes. Postupem času došlo k institucionalizaci společnosti, objevili se profesionálové nabízející, že to prostě udělají za nás, za obětování části osobní svobody a mírnou úplatu ve formě daní, a že to tak pro nás bude určitě lepší. Nemusíme se starat o to, co je pro nás dobré a co špatné. Vše rozhodnou oni. Lidská lenost starat se o vlastní záležitosti tento systém umožnila až do míry, že nám přerostl přes hlavu a návrat k rozumu je téměř nemožný. Postupně to přerostlo ve státní moloch.

Dnes se hloupost vyplácí. Kdykoliv nějaký retardovaný jedinec učiní neuvážený krok, je celá populace vystavena šikaně jejímž účelem je zachránit dalšího retardovaného jedince, byť by jen jednoho. Skutečná svoboda ve smyslu "Buď se budu starat, nebo zemřu" již neexistuje.Popřením přirozeného evolučního vývoje došlo k přemnožení neschopných, kteří potřebují ochranou ruku a ve jménu "lidských práv" žádají o žvanec z produkce schopných.

Všeobecné volební právo k tomu přispělo měrou rozhodující.Přemnožení neschopní, totiž svou množstevní vahou dostali do parlamentů států strany populistů, kteří ucítili příležitost se rovněž přiživit, ačkoliv sami do této kategorie původně nespadali. K tomu je nejvhodnější princip poměrného zastoupení, který vládnoucí garnitura tak vehementně stále prosazuje, no, není divu. Množství deprivovaných se tak postupně zvyšovalo až obsáhlo celé politické spektrum a i ty tzv. strany obhajující svobodu jednotlivce, byly nuceny pod tlakem vlastního sebezničení, ustoupit ze svých principů a stát se rovněž stranami neschopných.

Stát naprosto nesmyslně vybírá daně od státních zaměstnanců a stáních organizací aby se, v míře zmenšené o administrativní náklady s tím spojené, vrátily do pytle, z kterého vzešly. Ovšem kde na to brát? Lidí, kteří produkují skutečné hodnoty a z toho platí nekřesťanské daně z příjmu, sociální daně, zdravotní daně je čím dál méňe, mnozí zjistili, že se jim to nevyplatí a je lepší se přidat k neschopným, kteří mají lepší podmínky. Tím armáda neschopných zase o něco vzroste, stát začne tyto zaměstnávat ve státních službách za peníze produktivních a postupně tento počet, vlivem dalších zákazů, příkazů, omezení, navyšuje. Takže se náklady zase vyšší a peněz je zase méně. Není jiné cesty než dluh. Nikdo již ale nemluví o tom, že tento dluh bude třeba někdy zaplatit. Tento scénář jistě všichni znáte, neboť jsme jeho každodenní součástí.

Svoboda jednotlivce prostě již v tomto systému nemá místo, neboť tento systém přímo ohrožuje. Může se k nám navrátit až po "Velkém třesku", který bude krvavý a výsledek je nejistý. Zapříčiní ho nedostatek peněz. Ať už stát začne nadměrně tisknout barevné papírky, nebo je vymění za jiné barevné papírky, výsledek bude stejný. Buď zvítězí svoboda ve svém pravém slova smyslu, nebo totalita nejhrubšího zrna, nebo vůbec nikdo.