S Itálií to jde z kopce dolů. Navzdory energii premiéra Renziho, nízkým úrokovým sazbám i úsporným programům. Křivka státního zadlužení stoupá nezadržitelně ke 150procentní hranici a blíží se historickému maximu, dosaženému v Itálii na konci 1. světové války. Jenom během jednoho měsíce naskočil dluh o dalších 20 miliard eur.

(Grafy se svolením querschuesse.de(external link))

Graf1: Hrubý státní dluh Itálie v procentech k HDP


Image


O tom, že politika centrálních bank je naprosto neúčinná a krizi prohlubuje, je vidět i z vývoje úrokových sazeb, zde například vidíte úrok z desetiletých státních dluhopisů.

Graf 2: Vývoj úrokových výnosů u 10 letých státních dluhopisů


Image


Počkejme si do podzimu, až americký FED oznámí náhlé zvýšení úrokových sazeb. O hrozbě odlivu kapitálu z celé Evropy jsme informovali v tomto článku(external link).

Stát se stává zbytečným luxusem, a pokud se občané neprobudí a nevezmou své záležitosti do rukou, bude konec nejenom evropských států, nýbrž i naší dnešní, omezené svobody. Čisté investice státu (hrubé investice mínus odpisy) hluboce poklesly do mínusu. Stát, který se tímto podílí na zvyšování nezaměstnanosti a neinvestuje do funkční infrastruktury, která je podmínkou pro investování privátního sektoru, nemá šanci zvrátit rozpad celé společnosti. Všechna tato poučení jsou platná pochopitelně i pro Českou republiku. Koneckonců: při rozkrádání země byla Itálie zřejmě náš vzor!

Graf 3: Čisté investice státu


Image


Navíc německá exportní mašina, tažená dlouhodobě dumpingovými mzdami svých satelitů a stlačováním mezd vzhledem k produktivitě práce, byť se nyní také zadrhává, nedává výrobcům v jižních zemích prakticky šanci. Jenže Němci již pochopili, že exporty zaplatí nakonec ze svých kapes a že statistika ukazuje výsledky, které ve svém důsledku budou pro Němce znamenat velkou prohru. Geniální stratégové války v Evropě – zatím beze zbraní, mohou slavit další vítězství.